Sunday, December 22, 2013
Básnička
Tuhle básničku napsal táta v roce 1974 pro
mého staršího bratra. Teď ji znovu objevil,
a tak ji Miky našel v jednom pytlíčku
adventního kalendáře. Třeba vás taky potěší.
Krásné Vánoce a do Nového roku jen to dobré!
Tuesday, November 12, 2013
Sharpie večer
Vždycky se mi na Pinterestu líbily hrníčky vyzdobené permanentním popisovačem značky Sharpie. Výroba jednoduchá (prostě jen propiskou napíšete nebo i nakreslíte na hrnek), můžete tam napsat cokoliv od kohokoliv pro kohokoliv a vypadá to elegantně. Chtěla jsem to vyzkoušet, a protože loni se nám povedl "kreativní večer" v kavárně Maluj, pozvala jsem tentokrát holky k nám domů, aby si hrníčky zkusily ozdobit společně se mnou. V Ikea jsem nakoupila plato bílých hrnků, Sharpie jsem si nechala přivézt do tohoto papírnictví. Taky jsem vytiskla pár nápadů a citátu, aby bylo z čeho vybírat. Holky donesly jídlo a pití - a netroškařily! U hrnků jsme ještě stihly probrat obsah mikulášsého balíčku na naší každoroční besídku, kdo bude číst kterou pohádku na připravované adventní CD, jaké hry je dobré pořídit dětem na Vánoce a spoustu dalších, ještě zajímavějších věcí. Moji kluci vzorně spali po celou dobu večírku, Ondra se vzorně odebral do Holandska. Byl to super večer, já mám návštěvy moc ráda, tak už teď přemýšlím nad dalším tematickým večerem.
Koláž z našich výtvorů.
Populární pro starší děti: písmenka. Populární pro mladší děti: na každé písmeno abecedy jeden obrázek. Populární pro dospělé: It wasn´t my day. My week. My month. My year. My life. God damn it.
(Charles Bukowski)
Drobné triky a rady pro to, aby popisovač co nejdéle vydržel a hrnky se daly mýt i v myčce (ale radši je stejně budu mýt v ruce:-)). Úplně na začátku potřít hrnek dezinfekčním roztokem. Popisovač nechat 24 hodin zaschnout. Pak dát vypálit do trouby na půl hodiny při teplotě 220 stupňů. Nejdříve dát hrnek do trouby, pak začít nahřívat. Po 30 minutách vypnout troubu, hrnek ale ještě chvíli nechat v troubě, aby nepraskl. Moje hrnky zatím drží, jen červená barva je po vypálení oranžová, ale to na kráse zas až tak neubralo. Tak co, zkusíte to taky?
Koláž z našich výtvorů.
Populární pro starší děti: písmenka. Populární pro mladší děti: na každé písmeno abecedy jeden obrázek. Populární pro dospělé: It wasn´t my day. My week. My month. My year. My life. God damn it.
(Charles Bukowski)
Drobné triky a rady pro to, aby popisovač co nejdéle vydržel a hrnky se daly mýt i v myčce (ale radši je stejně budu mýt v ruce:-)). Úplně na začátku potřít hrnek dezinfekčním roztokem. Popisovač nechat 24 hodin zaschnout. Pak dát vypálit do trouby na půl hodiny při teplotě 220 stupňů. Nejdříve dát hrnek do trouby, pak začít nahřívat. Po 30 minutách vypnout troubu, hrnek ale ještě chvíli nechat v troubě, aby nepraskl. Moje hrnky zatím drží, jen červená barva je po vypálení oranžová, ale to na kráse zas až tak neubralo. Tak co, zkusíte to taky?
Friday, November 1, 2013
Nový projekt- Anglické slovíčko týdne
Moje kamarádka Marcela vedla v letech 2006 - 20010 blog Anglické slovíčko týdne. Párkrát jsem tu na něj odkazovala, takže ho možná znáte. Pak ji to přestalo bavit a dala si pauzu. Letos dostala chuť se k blogu vrátit a přizvala mě ke spolupráci. Blog jsme přejmenovaly na Cabin 54 - jestli chcete vědět proč, odpověď najdete na blogu pod hlavičkou About us). Každý týden se na blogu objeví nové slovíčko nebo výraz převážně z hovorové angličtiny, jeden týden od Marcely, druhý ode mě. Blog má i svou facebookovou stránku, Cab 54 - English WORD A WEEK, kde se kromě slovíčka budou objevovat i aktivity k, řekněme, procvičení angličtiny, založené na obrázcích, videích, textech apod.
Od ledna bychom chtěly přidat ještě "odnož" Photo a Week, kde by na každý týden bylo vypsáno téma k focení a účastníci by sdíleli fotografie opět buď na Facebooku nebo na Instagramu, pomocí hashtagu #cab54. Tak nás přijťe navštívit do Cabin 54.
Od ledna bychom chtěly přidat ještě "odnož" Photo a Week, kde by na každý týden bylo vypsáno téma k focení a účastníci by sdíleli fotografie opět buď na Facebooku nebo na Instagramu, pomocí hashtagu #cab54. Tak nás přijťe navštívit do Cabin 54.
Monday, October 7, 2013
Než skončí podzim a začne zima
zahřejme se tu ještě několika fotografiemi z léta.
Protože bylo vedro
fakt vedro
A my, stejně jako vloni, chodili na nádraží a ke kolejím a na přejezdy,
které pak milující matka kreslila svému přejezdovému fanatikovi.
Zajeli jsme se podívat na krásnou cyklostezku Přibyslav-Sázava, která vede po bývalé železniční trati. Třeba se tam příští rok proběhnu nebo projedu na bruslích.
Miky s babičkou před přibyslavskou chalupou.
Vyšlápli jsme si s rodinou krásnou lipskou krajinou (a o týden později i pohádkovým lesem).
a rozhlédli jsme se po Vysočině z rozhledny Rosička (vybírám foto s ledňákem, protože je nejroztomilejší).
A ještě Dominik na dvorku
a ťapáčci uťapaní
a je po létě. Ale už nepláčeme, na tom podzimu taky něco je.
fakt vedro
A my, stejně jako vloni, chodili na nádraží a ke kolejím a na přejezdy,
které pak milující matka kreslila svému přejezdovému fanatikovi.
Zajeli jsme se podívat na krásnou cyklostezku Přibyslav-Sázava, která vede po bývalé železniční trati. Třeba se tam příští rok proběhnu nebo projedu na bruslích.
Miky s babičkou před přibyslavskou chalupou.
Vyšlápli jsme si s rodinou krásnou lipskou krajinou (a o týden později i pohádkovým lesem).
a rozhlédli jsme se po Vysočině z rozhledny Rosička (vybírám foto s ledňákem, protože je nejroztomilejší).
A ještě Dominik na dvorku
a ťapáčci uťapaní
a je po létě. Ale už nepláčeme, na tom podzimu taky něco je.
Friday, September 27, 2013
Dvě setkání ještě z léta
První: s Radkou v kavárně Vysočina v Havlíčkově Brodě.
Po kávě jsme se přesunuly do parku a povídaly si na laviččce. Radka s manželem Hynkem už pár let jezdí na manželské rekolekce- tak sdělovala dojmy a postřehy. Bylo to pro mě hodně inspirativní. Radka mi doporučila knižní rozhovor Marka Orko Váchy s Karlem Satoriem Život je sacra zajímavej Knížku jsem si koupila v Brně, kde jsem se setkala s Petrou, protože se uvidíme až zase za rok.
Takhle jsme posnídaly v naší oblíbené kavárně Tungsram. Měly jsme v plánu zajít ještě do nově otevřeného Atlasu, ale protože jsme se nemohly rozhodnout, jestli si koupíme zelené nebo černé tílko, šedou nebo fialovou šálu, už nezbyl čas, a tak jsme vsadily na už prověřeného Franze. Tahle setkání mě drží nad vodou, posílají mi tolik potřebnou energii.
Ještě ze zmiňované knihy:
....že jsem do detailu zamýšlen pro velké obdarování...
....human beings: created and creative...
...nauč se děkovat, to tě naučí myslet (heidegger)
Už tu na mě čeká další MOV, tentokrát Modlitba argentinských nocí.
Po kávě jsme se přesunuly do parku a povídaly si na laviččce. Radka s manželem Hynkem už pár let jezdí na manželské rekolekce- tak sdělovala dojmy a postřehy. Bylo to pro mě hodně inspirativní. Radka mi doporučila knižní rozhovor Marka Orko Váchy s Karlem Satoriem Život je sacra zajímavej Knížku jsem si koupila v Brně, kde jsem se setkala s Petrou, protože se uvidíme až zase za rok.
Takhle jsme posnídaly v naší oblíbené kavárně Tungsram. Měly jsme v plánu zajít ještě do nově otevřeného Atlasu, ale protože jsme se nemohly rozhodnout, jestli si koupíme zelené nebo černé tílko, šedou nebo fialovou šálu, už nezbyl čas, a tak jsme vsadily na už prověřeného Franze. Tahle setkání mě drží nad vodou, posílají mi tolik potřebnou energii.
Ještě ze zmiňované knihy:
....že jsem do detailu zamýšlen pro velké obdarování...
....human beings: created and creative...
...nauč se děkovat, to tě naučí myslet (heidegger)
Už tu na mě čeká další MOV, tentokrát Modlitba argentinských nocí.
Friday, September 13, 2013
Blur na Szigetu!!!
Splnil se mi sen, viděla jsem Blur live čili naživo!!! V Budapešti na festivalu Sziget už jsem byla v roce 2007, na The Good the Bad and the Queen, projektu Damona Albarna, frontmana Blur. Damona jsem pak ještě viděla v Berlíně na Gorillaz. Ale Blur jsou Blur. Vydala jsem se na ně s mladším bráchou. Bylo ten den děsný parno. Sziget je taková obrovská matějská pouť, žádná velká alternativa, spíš moře zábavy, najdete tam všechno, na co si vzpomenete. My jsme sejen dali pivo, prošli se po areálu a pak už se vydali k hlavnímu pódiu, aby se nám podařilo zabrat dobrý flek. Před Blur jsme ještě viděli americkou skupinu !!! (to je název) - zpěvák pobavil, připomínal mi Becka, a pak ještě jednu skupinu německou, jejíž název už jsem naštěstí zapomněla, protože to bylo celkem nesnesitelný, takový Ein Kessel Buntess pro firemní večírky, nedalo se to vydržet.
Ale když konečně nastoupili Blur se svými Girls and Boys - bylo to něco, co se samozřejmě slovy popsat nedá. Chvílemi jsem se málem vyřvala a vyskákala z podstaty, chvílemi jsem jen stála, poslouchala a vnímala to, že slyším Damonův nádherný hlas právě tady a teď. U "For Tomorrow" jsem měla pocit, že mi jí posílají po větru z hloubi samotných 90. let. Tady na tomhle videu mě lze spatřit, jak se dotýkám Damona Albarna. Celý " Country House" zazpíval uprostřed davu fanoušků.
Těším se, moji milí kluci z Blur, že brzy vydáte další řadovou desku a přijedete...tentokrát třeba už i do Prahy? Po koncertě jsme se setkali se třema holkama z facebookové skupiny Blur Česká republika. Tři studentky kolem dvaceti let. Chvíli jsme zůstali ještě na festivalu, ale stromy se hrozivě kymácely ve větru a vypadalo to, že bude bouřka, tak jsme se jeli schovat do města. U nádraží byla otevřená jen benzinka, kde jsme nakonec seděli a povídali si asi do čtyř ráno, než nám jel první ranní vlak zpět. Holky byly fajn, žily hudbou, sebraly se a jen tak skoro bez ničeho se vydaly na Blur, měly přehled, taky jsem taková bývala. O Blur pro mě platí stoprocentně to, co zpívají The Smiths v písniččce Rubber Ring:
Don´t forget the songs that made you cry
and the songs that saved your life
Yes, you´re older now and you´re a clever swine
But they were the only ones who ever stood by you.
Četla jsem v tu dobu zrovna Rudišův Konec punku v Helsinkách a to mě ještě víc vrátilo do těch let, kdy pro mě hudba byla všechno a uvědomila jsem si, že poslouchat hudbu, vnímat ji ve festivalovém davu, ke mně pořád patří, nikdy po hudbě, po té, co vám rozerve srdce, nesmím přestat toužit. Žádný konec punku.
P.S. Spoj v Brně nám ujel, tak jsme si ještě zašli na oběd k Pejskovi a Kočičce u Semilassa. Seděli jsme venku a ve vzduchu už bylo cítit, že se léto přehouplo do své druhé půlky.
Těším se, moji milí kluci z Blur, že brzy vydáte další řadovou desku a přijedete...tentokrát třeba už i do Prahy? Po koncertě jsme se setkali se třema holkama z facebookové skupiny Blur Česká republika. Tři studentky kolem dvaceti let. Chvíli jsme zůstali ještě na festivalu, ale stromy se hrozivě kymácely ve větru a vypadalo to, že bude bouřka, tak jsme se jeli schovat do města. U nádraží byla otevřená jen benzinka, kde jsme nakonec seděli a povídali si asi do čtyř ráno, než nám jel první ranní vlak zpět. Holky byly fajn, žily hudbou, sebraly se a jen tak skoro bez ničeho se vydaly na Blur, měly přehled, taky jsem taková bývala. O Blur pro mě platí stoprocentně to, co zpívají The Smiths v písniččce Rubber Ring:
Don´t forget the songs that made you cry
and the songs that saved your life
Yes, you´re older now and you´re a clever swine
But they were the only ones who ever stood by you.
Četla jsem v tu dobu zrovna Rudišův Konec punku v Helsinkách a to mě ještě víc vrátilo do těch let, kdy pro mě hudba byla všechno a uvědomila jsem si, že poslouchat hudbu, vnímat ji ve festivalovém davu, ke mně pořád patří, nikdy po hudbě, po té, co vám rozerve srdce, nesmím přestat toužit. Žádný konec punku.
P.S. Spoj v Brně nám ujel, tak jsme si ještě zašli na oběd k Pejskovi a Kočičce u Semilassa. Seděli jsme venku a ve vzduchu už bylo cítit, že se léto přehouplo do své druhé půlky.
Tuesday, September 10, 2013
Sola Gratia,
neboli pouhou milostí, je jméno hotelu v Bystřici pod Hostýnem, kam jsme se s Petrou vydaly na dvoudenní wellness pobyt. Místo road tripu, než si pořídíme obytný auťák a budeme jezdit po světě. Jako matky a učitelky zároveň jsme si tenhle odpočinkový pobyt zcela určitě zasloužily. Vybírala jsem na Slevomatu a měla jsem šťastnou ruku. Funkcionalistická vila v krásném prostředí Hostýnských vrchů a ohromně vstřícný a milý personál k tomu.
Skoro jsme ten jejich program masáží a zábalů a saun a výřivek nestíhaly.
Sotva jsme si našly čas na výlet a mši na Hostýně.
Ale piknik chybět nesměl.
Bylo to krásné, žel krátké. Sola gratia.
Sotva jsme si našly čas na výlet a mši na Hostýně.
Ale piknik chybět nesměl.
Bylo to krásné, žel krátké. Sola gratia.
Monday, September 9, 2013
Útěchovice
Čtyři dny na chalupě kousek od Pacova s holkama z práce a s dětma. Úplně jiná Vysočina než ta naše. Léto v plném proudu. Přivítala nás bouřka, ale pak už bylo dobře. Na dvoře u bazénu a na pískovišti.Jedno dopoledne dokonce soutěž pro děti! Procházka do lesa a taky celodenní pochod za koupáním v Černém rybníce. Večer povídání u vína. Pro Mikyho to ale byly náročné čtyři dny, neměl tam žádného parťáka na hraní, kluci, co tam byli už pro něho byli moc malí, většinu tvořily holky, a ty ho mezi sebe nechtěly přijmout...Takže o hádky, brekot a někdy i kousání nebyla nouze. Náročné...ale co se dá dělat.
Ale dobrá hláška: uviděli jsme v poli boží muka a Miky:ha, reklama na kostel! No tak aspoň je vidět, jak ho vedu:-)
S holkama jsme se střídaly ve vaření, já jsem měla službu poslední den, takže jsem balila a zároveň pracovala na tajine. Trošku jsem se bála, přece jen jsem poprvé vařila pro pět dospělých a deset dětí, ale snědlo se to, takže dobrý. Po návratu z výletu jsme povečeřeli výborné maso se zeleninou, recept si zde uložím, abych věděla, kde ho hledat.
Omáčka na pečená masíčka
Výpek, máslo obalené v hladké mouce, bílé vino, kuřecí bujón, oloupaná rajčata 3-4, cibule, česnek, tymián, cukr, sůl, petrželová nať např.
Pečená zeleninka Mrkev dospod, zakapat olivovým olejem, dále např. petržel nebo pastiňák, brambory, papriky, česnek celé neloupané stroužky, cibule, pár rajčat, pepř, oregáno, drcený kmín, tymián 45 minut péct pod alobalem, nechat dopéct
Tipy na filmy (kdy?): Starter For Ten, Filth, oboje James McAvoy, ach. A jak jinak, těším se na naše další akce!
S holkama jsme se střídaly ve vaření, já jsem měla službu poslední den, takže jsem balila a zároveň pracovala na tajine. Trošku jsem se bála, přece jen jsem poprvé vařila pro pět dospělých a deset dětí, ale snědlo se to, takže dobrý. Po návratu z výletu jsme povečeřeli výborné maso se zeleninou, recept si zde uložím, abych věděla, kde ho hledat.
Omáčka na pečená masíčka
Výpek, máslo obalené v hladké mouce, bílé vino, kuřecí bujón, oloupaná rajčata 3-4, cibule, česnek, tymián, cukr, sůl, petrželová nať např.
Pečená zeleninka Mrkev dospod, zakapat olivovým olejem, dále např. petržel nebo pastiňák, brambory, papriky, česnek celé neloupané stroužky, cibule, pár rajčat, pepř, oregáno, drcený kmín, tymián 45 minut péct pod alobalem, nechat dopéct
Tipy na filmy (kdy?): Starter For Ten, Filth, oboje James McAvoy, ach. A jak jinak, těším se na naše další akce!
Friday, September 6, 2013
Ještě střípky z Hostimi
Na co si ještě vzpomenu, když si tak prohlížím fotky.
Bydleli jsme v opravdu pěkném penzionu,
bydleli jsme v přízemí, takže bazén a zahrádku jsme měli hnedle před nosem.
No ale síš jsme trajdali po okolí. Vydali jsme se ještě na odpolední výlet do Jevišovic,
které se nám moc líbí. Z bývalé sýpky je tam udělaná restaurace, kde jsme se taky zastavili.
Zopakovali jsme si loňský výlet do Hlubokých Mašůvek, ale pouze část, křížovou cestu už jsme
tentokrát vynechali, protože naším hlavním cílem bylo přírodní koupaliště. Voda byla děsně studená,
prý jenom 18 stupňů, takže já jsem tam nevlezla, ale Mikymu to bylo jedno, pěkně se vyřádil. Já, Sylva
a mladší děti (tzn. Dominik a Magdalenka) jsme odpočívali na dece.
Taky jsme chodívali k Sylvě na návštěvu, hlavně na zahradu. Dominika fascinovala kočička,
nejdřív se jí bál a pištěl, ale pak si ji oblíbil.
.
I tentokrát jsem si to,stejně jako loni, uháněla skoro noční Hostimí k Sylvě na besedu.
Letos nám to ale tak dobře nevyšlo, naše vyprávění na schodech při víně přerušil Dominik,
kterému se moc nedařilo spát, a tak jsem musela za ním. Tak snad budeme mít brzo příležitost
si to všechno dopovědět.
bydleli jsme v přízemí, takže bazén a zahrádku jsme měli hnedle před nosem.
No ale síš jsme trajdali po okolí. Vydali jsme se ještě na odpolední výlet do Jevišovic,
které se nám moc líbí. Z bývalé sýpky je tam udělaná restaurace, kde jsme se taky zastavili.
Zopakovali jsme si loňský výlet do Hlubokých Mašůvek, ale pouze část, křížovou cestu už jsme
tentokrát vynechali, protože naším hlavním cílem bylo přírodní koupaliště. Voda byla děsně studená,
prý jenom 18 stupňů, takže já jsem tam nevlezla, ale Mikymu to bylo jedno, pěkně se vyřádil. Já, Sylva
a mladší děti (tzn. Dominik a Magdalenka) jsme odpočívali na dece.
Taky jsme chodívali k Sylvě na návštěvu, hlavně na zahradu. Dominika fascinovala kočička,
nejdřív se jí bál a pištěl, ale pak si ji oblíbil.
.
I tentokrát jsem si to,stejně jako loni, uháněla skoro noční Hostimí k Sylvě na besedu.
Letos nám to ale tak dobře nevyšlo, naše vyprávění na schodech při víně přerušil Dominik,
kterému se moc nedařilo spát, a tak jsem musela za ním. Tak snad budeme mít brzo příležitost
si to všechno dopovědět.
Hostim II
Haha, o prázdninách jsem neměla zas až takový přístup k internetu jako obvykle a abych řekla pravdu, ani mi to tak nevadilo. Zažila jsem ale v létě pěkné chvíle, a abych na ně nezapomněla, musím si je tu zapsat a při tom zapisování si je alespoň budu moct znovu prožít. Takže kde jsme to skončili? Hostim! Druhý den. To jsme se vydali na výlet po vinicích.
Z Hostimi autobusem do Popic, kde jsme začali pozdně dopolední kávou. Naše první zastávka byla kaplička za obcí. Velice pěkné, osvěžující místo s pumpou, kde omamně voněly borovice. Nástěnné malby od Milivoje Husáka. Sylva říkala, že jejich známým z Německa to tam připomínalo Řecko.
Další zastávka vinice Havraníky s ochutnávkou, taktéž velice osvěžující.
K třetímu zastavení, vinici Šobes jsme putovali vyprahlou krajinou.
Naštěstí přišlo osvěžení u studánky. Líbí se mi, jak Miky fotí koruny stromů.
A pak už řeka a výstup ke stánku s dalším vynikajícím vínem. Škoda že jsme se nemohli zdržet, museli jsme valit na vlak do Šatova. Já bych tam seděla až do západu slunce, a klidně i dýl.
Cestou na vlak jsme si trhali meruňky, nebyly ještě úpně zralé, ale jíst už se daly a potěšily.
Další zastávka vinice Havraníky s ochutnávkou, taktéž velice osvěžující.
K třetímu zastavení, vinici Šobes jsme putovali vyprahlou krajinou.
Naštěstí přišlo osvěžení u studánky. Líbí se mi, jak Miky fotí koruny stromů.
A pak už řeka a výstup ke stánku s dalším vynikajícím vínem. Škoda že jsme se nemohli zdržet, museli jsme valit na vlak do Šatova. Já bych tam seděla až do západu slunce, a klidně i dýl.
Cestou na vlak jsme si trhali meruňky, nebyly ještě úpně zralé, ale jíst už se daly a potěšily.
Sunday, July 28, 2013
Hostim I
Po roce je to opět tu: náš tradiční výlet ke kamarádce na jižní Moravu. Bydleli jsme letos vlastně ve stejném penzionu, i když na jiném místě a celý penzion se tak trochu proměnil k lepšímu. Pro sebe jsme měli celý obrovský apartmán, dále bazén a zahradu s houpačkama a lehátkama (těch jsme bohužel kvůli přílišné aktivitě našich dětí využili jen sporadicky). Fotky budou ve zvláštním postu.
Tak tedy výlet první - přes obec Němčičky a třešňové sady k Mikulovickému jezírku.
Kolem nádherného lučního kvítí
í
k mikulovickému kostelu, kde jsme už nevěřili, že stihneme dojít na autobus zpět.
Nakonec jsme ale na zastávku dorazili dokonce s minutovým předstihem,
a tím pádem stihli ještě i opékání buřtů. Pod třešní.
Kolem nádherného lučního kvítí
í
k mikulovickému kostelu, kde jsme už nevěřili, že stihneme dojít na autobus zpět.
Nakonec jsme ale na zastávku dorazili dokonce s minutovým předstihem,
a tím pádem stihli ještě i opékání buřtů. Pod třešní.
Monday, July 8, 2013
Co je baví
Mikyho poslední dobou baví fotit a natáčet videa. Natáčí rád v dopravních prostředcích, snímá to, co vidí z okna, fotí cokoliv - pěkně tak zaznamenal např.společný výlet naší partyje kolegyň po Kralupsku (vtipné portréty i přírodu vůkol).
Trošku nevýhoda je, že se vždycky aparátu úplně zmocní a já nemám šanci, takže od Ježíška asi dostane svůj vlastní, dětský, který se prý dobře drží a vůbec je dětem uživatelsky příjemný. Prý. Možná to ale nevydržím a pořídím foťák už na prázdniny, ať můžeme fotit spolu (třeba přejezdy nebo zarostlé rybníky, tak jako vloni).
Dominik miluje hřišťata. Na tom asi není nic zvláštního, nicméně pro nás je to trochu novinka, Miky na to moc nebyl. Hřiště bylo spíš cíl procházky, chvíli jsme tam pobyli a zase jeli dál. Takže u Dominika si to opravdu užívám. Vydrží se hodiny klouzat na klouzačce nebo nabírat písek do kbelíku. Stejně tak rád staví věže z kostek (ale troufne si i na revolučnější stavby)a přelévá vodu z kalíšku do kalíšku. Tak snad konečně to pískoviště, co nechala máma udělat pro Mikyho najde letos využití.
S hračkovým foťákem od babičky |
Dominik miluje hřišťata. Na tom asi není nic zvláštního, nicméně pro nás je to trochu novinka, Miky na to moc nebyl. Hřiště bylo spíš cíl procházky, chvíli jsme tam pobyli a zase jeli dál. Takže u Dominika si to opravdu užívám. Vydrží se hodiny klouzat na klouzačce nebo nabírat písek do kbelíku. Stejně tak rád staví věže z kostek (ale troufne si i na revolučnější stavby)a přelévá vodu z kalíšku do kalíšku. Tak snad konečně to pískoviště, co nechala máma udělat pro Mikyho najde letos využití.
Subscribe to:
Posts (Atom)