Zelený čtvrtek

V pomaturitním studiu dnes i zítra prázdniny, čtvrtky je s Mikuláškem Ondra, tak jsem měla takový "den pro sebe". Až na tu odpolední hodinu v ČSOB.
Kolem desáté jsem vyrazila a jela tramvají podél řeky do knihovny. Půjčila jsem si další knížku od Larse Christensena, Poloviční bratr.Procházkou přes Staromák jsem dorazila na Příkopy. V HM jsem Mikymu koupila jednoduché černé tričko, to aby ho nepokakal velikonoční beránek (elagantní výmluva pro nakupování). K tomu nějaké cool khaki gatě nebo kraťasy a bude z něho úplný švihák lázeňský.
Pak výplaty a přípravy v Glosse. Naštěstí jsem to zvládla rychle, a tak jsem měla dost času, abych v kavárně víceméně dorazila ty Beatles. Cestou z odpolední hodiny jsem už měla v tramvaji otevřeného Polovičního bratra. Zítra vyrážíme do Lípy,hurá!

Jednou jsem směl jít na procházku. Náš zubožený zástup se šoural podél polí k jezeru Sogn. Dva ošetřovatelé šli s námi, jeden před hordou, druhý za ní. Léto bylo v poslední fázi. Skleslost. Únava. Musel být srpen. Nemohl jsem utáhnout nohy. Vlekli jsme se po cestě. Vtom jsem je uviděl. Přicházeli proti nám. Čtyři kluci s rybářskými pruty přes rameno, na sobě neúměrně veliká saka. Zpomalili, a když jsme je míjeli, mlčeli. Otočil jsem se. Šeptali si a ohlíželi se za námi.
Toho večera jsem nemohl usnout.
Zvedl se vítr, proháněl se za okny.
Stíny na stěnách. Procesí.
Někde blízko hrál někdo na pilu.
(Lars Saabye Christensen: Beatles)

(Někde na začátku knihy popisuje autor stejný výjev, tentokrát z pohledu malého Kima, jednoho z těch kluků s rybářskými pruty.)