Ráno volal Ondra, že má let přerezervovaný na pondělí večer, ale že zatím nemá kde bydlet. Tak jsem z toho byla mírně nervózní, bylo mi ho líto, ale odpoledne naštěstí volal, že bydlí v tom samém hotelu jako při konferenci, měli volný nějaký i levný pokoj. S penězi snad do pondělka vystačí (nevzal si kartu, klasika).
Tak místo na letiště jsme s Mikulášem jeli na nádraží Vršovice koukat na vláčky.









Pak jsme to vzali přes ulici do Grébovky a dále na Náměstí Bří Synků na autobus domů. Miky byl úplně uťapkanej. A nebe bylo bez letadel a vlajky na budovách na půl žerdi.

V "polední pauze" jsem sledovala tryznu za oběti polské tragédie, večer Wajdovu Katyň. Obojí na mě dost zapůsobilo.