Letošní Velikonoce

byly tak trošku na prd. Nejprve Dominik začal se střevní virózou, byla jsem s ním i na pohotovosti v náhlé panice, že by se mohlo jednat o otřes mozku, protože mi den předtím upadl na schodech. Ve čtvrtek jsem se já doplazila večer domů z práce v posledním tažení a ležela jsem pak až do neděle. Mikulášek odjel na Velikonoce za babičkou na Vysočinu, sice mu prý taky jeden den nebylo dobře, ale rychle se z toho vyhrabal. Naštěstí jsem se už v neděli jakžtakž vzchopila, s Domíkem jsme zašli do kostela a pak ještě rychle si něco koupit na sebe, aby nás nepokakal velikonoční beránek. To by mi šlo! V pondělí jsme byli na vynikajícím svátečním obědě u táty a Milady. Dominik se mě ale poslední dobou při podobných akcích drží jako klíště, bojí se, abych ho tam třeba nechtěla nechat. Bohužel jsem teda kvůli nemoci nedala sraz s kamarádkou, co teď žije v Berlíně a byla na pár dní v Praze a ani jsem si pro bolest hlavy nepřečetla nic k tématu Velikonoc, ale to snad ještě nějak doženu. Příští rok to určitě dopadne líp.
Kluci dostali od dědečka tyhle roztomilé hrnečky, tak jim do nich příští Velikonoce udělám slavnostní kakao, třeba.