2 výstavy

Minulý čtvrtek s partičkou z práce na výstavě Dětský svět za císaře pána v nové budově Národního muzea. Sama jsem výstavu viděla tak trošku z rychlíku, protože Domíkovi se zrovna zachtělo spát,a tak jsem střídala nosítko a kočárek, a když jsem ho konečně udyndala, děti už se výstavy nabažily a uchýlily se do herny (velice dobře vybavené). Na výstavě se děti z takových otáčivých panelů (viz foto) podle barevného rozlišení dozvědí, jak se žilo za císaře pána dětem bohatým či chudým. Margi to těm našim dětem všechno poutavě přečetla, Mikyho to evidentně zaujalo, jeho otázky pronášené hlasem strýce Pepina z Postřižin se rozléhaly celým prostorem.

K vidění je spoustu hraček, děti si můžou vyzkoušet klečení na hrachu, přebalování miminka nebo i dobové oblečení. Mohlo by tam být asi ještě o něco více interaktivních záležitostí pro menší děti (ale lepší se to), celkově však dojem pozitivní.

 

V herně

Ocenili jsme  nově otevřenou, svěží restauraci. Velký výběr, výborné jídlo i káva a hlavně se sedí na starých tramvajových sedačkách!

 

 Posledním bodem programu bylo hřiště u Hlavního nádraží. Ve třídě jsem si pak celá od písku, sluncem ožehlá a s citronádou z mamacoffee na Jiřáku v ruce přišla jako kdybch se tam zjevila odněkud z pláže. No a tuhle neděli jsme se celá rodina vypravili na Malicha. Poté, co jsem výstavu proběhla poprvé, s Dominikem v nosítku, s mírně otráveným Mikym v závěsu, se mě zmocnilo zoufalství z toho, že už nikdy nebudu schopná vnímat umění, že už mě to nechává chladnou, nemám tu soustředěnost, abych se do toho ponořila. Naštěstí pak Ondra vzal kluky ven a já jsem si to celé mohla ještě jednou, v klidu projít a ....zas tak špatné to se mnou není, dostalo mě to

.

Pro radost ještě rozkvetlá magnolie v Krílovské zahradě, protože jara není nikdy dost.