Českosaské Švýcarsko

Byli jsme tam před týdnem s partou kamarádů, tradiční jarní výjezd. Bydleli jsme v penzionu U Růženky v obci Všemily. Prosté vybavení, ale velice ochotný personál, obzvláště paní vedoucí, která nabídla k pití vlastní láhev bílého rumu, přivezenou z dovolené v Dominikánské republice, vstávala o hodinu dříve, aby nám usmažila k snídani lívanečky a když jsme odjížděli, měla pro děti i dospělé připravenou malou pozornost (čoko a pohled, ale i to se cení). Takže doporučuji. Po příjezdu v pátek navečer už jsme stihli jen krátkou procházku k místní kapličce ve skále, abychom tam zapálili svíčku, v sobotu a v neděli jsme si ale procházky konečně se probuzenou přírodou opravdu užili. V sobotu jsme si vyšlápli na Tokáň, přes nádherný výhled na Mariině skále, žel fotky nemám, Ondra  to kvůli kočárku vzal obchvatem i s mým foťákem. Aspoň si vzpomínku budu muset zachovat živou jen v hlavě, tak ja tomu bývalo dřív. Na Tokáni jsme se ohřáli v restauraci. Měli tam pěkné hřiště.



Pak roklí zpátky do Jetřichovic. Místy ležely ještě zbytky sněhu, chvílemi už ale sluníčko pěkně hřálo. Bylo to bezva cítit vůni lesa.

Na konci cesty zámeček, nejspíš bývala dětská ozdravovna, dýchla na mě atmosféra dávné dětské knížky o tom, jak holčička jede na dlouhou dobu právě do ozdravovny a jak si tam těžko zvyká a strašně se jí stýská po rodičích. Brrr!
Podtrženo, sečteno, deset kilometrů.

Druhý den jsme šli z Jetřichovic ke zřícenině Dolského mlýna. Nikdy se té přírody nemůžu pořádně nabažit a fotím jak blázen, jenže fotka a realita je samozřejmě při mém fotografickém umění jak nebe a dudy.




 

 Žabí kolonie.

   

  

  

  

  

Celá akce zakončena výstupem na Vysokou Lípu, kde jsme si v hotelové restauraci dali oběd a rozjeli se domů. V Praze už bylo jaro v plném prpudu.