Tuesday, March 26, 2013

Z víkendu

Snažíme se teď s pár kamarádkami vytvořit si rituál setkávání se alespoň jednou za měsíc. V pátek jsme si zašly na večeři do vegetariánské restaurace Maitrea v Týnské uličce kousek od Staromáku. Jsem bývalý vegetarián, a i teď mě vegetariánské pokrmy baví nejvíc. Jsou zajímavé, asi i zdravé a většinou výborné. Maitrea je navíc restaurace s příjemným interiérem a milou a pohotovou obsluhou. Je to sesterská restaurace Lehké hlavy, kde jsme kdysi slavily kamarádčiny narozeniny, a mně se tam strašně líbilo. V Maitree jsme si všechny daly něco s kozím sýrem (já salát), požádaly jsme i o výběr z předkrmů, což číšník pohužel zmatlal a přinesl hned hlavní jídlo, takže jsme sice byly bez předkrmu, ale zato jsme dostaly kávu a dezert (pěnu z bílé čokolády s karamelovo-oříškovými oplatkami) zdarma. To se mi u nás stalo poprvé! Povídání dalo podněty k přemýšlení na celý víkend. Já jsem moc vděčná za to, že mám v životě kolem sebe lidi, s kterými si opravdu kvalitně pohovořím. V sobotu byli kluci u babičky a u dědečka (Ondra jel do Krkonoš využít ještě snad už poslední sníh). Já jsem se vydala udělat něco pro dobro společnosti, pomohla jsem přeložit další videa pro Khanovu školu, která pořádala ten den překladatelský maraton, právě za účelem přeložení většího počtu videí. Takže jsme skoro celý den seděli v počítačové učebně na ČVUT a překládali. O projektu už jsem psala zde Tentokrát jsem přeložila videa o obrazech Henriho Matisse, Caravaggia a Fra Angelica. Zas mě to aspoň vyburcovalo k překládání doma, i když na to horko těžko hledám čas.
Více fotografií zde. Poznáte mě? V neděli jsme s klukama dřepěli doma, protože se nám do té kosy vůbec nechtělo, vrcholem byla procházka do Alberta. Už prostě jenom čekáme na jaro a odmítáme se smířit s tím, co je venku.

4 comments:

Anonymous said...

Já už se lekla, že se setkávací rituál týká tolika kamarádek:))
viz foto
Ráda čtu Váš blog, a tak mi nedá se nezeptat, jak se Vám líbil Zvuk slunečních hodin. Já to četla dvakrát a určitě se k tomu ještě někdy vrátím.
Škoda, že autorka odešla tak mladá...
Zdravím! Martina

Marta said...

Martino, Zvuk slunečních hodin se mi líbil moc, řekla bych, že jsem knížku prožívala až fyzicky- během těch pasáží z Osvětimi jsem měla ukrutné bolesti hlavy...Občas se mi vrací. Určitě se chystám i na další její knížky, bohužel, jak píšete, už teď je jejich počet konečný

Anonymous said...

Marto,
děkuji za odpověď. Já Váš blog sledovala docela pravidelně. Líbil se mi klid a vyrovnanost, která z článků čišela. Taky jsem moc ocenila nápad, jak jste pro své studenty připravila tour po knihkupectvích /už si přesně nepamatuji podrobnosti, ani se mi už to nepodařilo dohledat, ale super nápad!!!/. Pak jsem se na 2 roky odmlčela, v průběhu té doby se Vám narodil druhý chlapeček a i já jsem se stala maminkou. Pobavilo mě, že jste si na podzim udělala výlet za kamarádkou do Kralup a navštívila jste Hostibejk. Já pod Hostibejkem vyrostla a na "Hosťák" jsme chodili randit a opékat buřty. Jinak Kralupy nejsou moc hezké město, ale mají svůj prim. Je zde pochován Jaroslav Seifert. Moc hezky o K píše ve svých pamětech.
Vše dobré a krásné Velikonoce celé Vaší rodině přeje Martina

Marta said...

Martino, děkuji za milý vzkaz, i vám přeju krásné Velikonoce!