Dvě setkání ještě z léta

První: s Radkou v kavárně Vysočina v Havlíčkově Brodě.



Po kávě jsme se přesunuly do parku a povídaly si na laviččce. Radka s manželem Hynkem už pár let jezdí na manželské rekolekce- tak sdělovala dojmy a postřehy. Bylo to pro mě hodně inspirativní. Radka mi doporučila knižní rozhovor Marka Orko Váchy s Karlem Satoriem Život je sacra zajímavej Knížku jsem si koupila v Brně, kde jsem se setkala s Petrou, protože se uvidíme až zase za rok.




Takhle jsme posnídaly v naší oblíbené kavárně Tungsram. Měly jsme v plánu zajít ještě do nově otevřeného Atlasu, ale protože jsme se nemohly rozhodnout, jestli si koupíme zelené nebo černé tílko, šedou nebo fialovou šálu, už nezbyl čas, a tak jsme vsadily na už prověřeného Franze. Tahle setkání mě drží nad vodou, posílají mi tolik potřebnou energii.

 Ještě ze zmiňované knihy:
....že jsem do detailu zamýšlen pro velké obdarování...
 ....human beings: created and creative...
...nauč se děkovat, to tě naučí myslet (heidegger)

Už tu na mě čeká další MOV, tentokrát Modlitba argentinských nocí.

Blur na Szigetu!!!

Splnil se mi sen, viděla jsem Blur live čili naživo!!! V Budapešti na festivalu Sziget už jsem byla v roce 2007, na The Good the Bad and the Queen, projektu Damona Albarna, frontmana Blur. Damona jsem pak ještě viděla v Berlíně na Gorillaz. Ale Blur jsou Blur. Vydala jsem se na ně s mladším bráchou. Bylo ten den děsný parno. Sziget je taková obrovská matějská pouť, žádná velká alternativa, spíš moře zábavy, najdete tam všechno, na co si vzpomenete. My jsme sejen dali pivo, prošli se po areálu a pak už se vydali k hlavnímu pódiu, aby se nám podařilo zabrat dobrý flek. Před Blur jsme ještě viděli americkou skupinu !!! (to je název) - zpěvák pobavil, připomínal mi Becka, a pak ještě jednu skupinu německou, jejíž název už jsem naštěstí zapomněla, protože to bylo celkem nesnesitelný, takový Ein Kessel Buntess pro firemní večírky, nedalo se to vydržet. Ale když konečně nastoupili Blur se svými Girls and Boys - bylo to něco, co se samozřejmě slovy popsat nedá. Chvílemi jsem se málem vyřvala a vyskákala z podstaty, chvílemi jsem jen stála, poslouchala a vnímala to, že slyším Damonův nádherný hlas  právě tady a teď. U "For Tomorrow" jsem měla pocit, že mi jí posílají po větru z hloubi samotných 90. let. Tady na tomhle videu mě lze spatřit, jak se dotýkám Damona Albarna. Celý " Country House" zazpíval uprostřed davu fanoušků.
Těším se, moji milí kluci z Blur, že brzy vydáte další řadovou desku a přijedete...tentokrát třeba už i do Prahy? Po koncertě jsme se setkali se třema holkama z facebookové skupiny Blur Česká republika. Tři studentky kolem dvaceti let. Chvíli jsme zůstali ještě na festivalu, ale stromy se hrozivě kymácely ve větru a vypadalo to, že bude bouřka, tak jsme se jeli schovat do města. U nádraží byla otevřená jen benzinka, kde jsme nakonec seděli a povídali si asi do čtyř ráno, než nám jel první ranní vlak zpět. Holky byly fajn, žily hudbou, sebraly se a jen tak skoro bez ničeho se vydaly na Blur, měly přehled, taky jsem taková bývala. O Blur pro mě platí stoprocentně to, co zpívají The Smiths v písniččce Rubber Ring:

Don´t forget the songs that made you cry
 and the songs that saved your life 
Yes, you´re older now and you´re a clever swine 
But they were the only ones who ever stood by you. 

Četla jsem v tu dobu zrovna Rudišův Konec punku v Helsinkách a to mě ještě víc vrátilo do těch let, kdy pro mě hudba byla všechno a uvědomila jsem si, že poslouchat hudbu, vnímat ji ve festivalovém davu,  ke mně pořád patří, nikdy po hudbě, po té, co vám rozerve srdce, nesmím přestat toužit. Žádný konec punku.

 P.S. Spoj v Brně nám ujel, tak jsme si ještě zašli na oběd k Pejskovi a Kočičce u Semilassa. Seděli jsme venku a ve vzduchu už bylo cítit, že se léto přehouplo do své druhé půlky.

Sola Gratia,

neboli pouhou milostí, je jméno hotelu v Bystřici pod Hostýnem, kam jsme se s Petrou vydaly na dvoudenní wellness pobyt. Místo road tripu, než si pořídíme obytný auťák a budeme jezdit po světě. Jako matky a učitelky zároveň jsme si tenhle odpočinkový pobyt zcela určitě zasloužily. Vybírala jsem na Slevomatu a měla jsem šťastnou ruku. Funkcionalistická vila v krásném prostředí Hostýnských vrchů a ohromně vstřícný a milý personál k tomu. Skoro jsme ten jejich program masáží a zábalů a saun a výřivek nestíhaly.

 


 
 


 

Sotva jsme si našly čas na výlet a mši na Hostýně.




 Ale piknik chybět nesměl.



































Bylo to krásné, žel krátké. Sola gratia.

Útěchovice

Čtyři dny na chalupě kousek od Pacova s holkama z práce a s dětma. Úplně jiná Vysočina než ta naše. Léto v plném proudu. Přivítala nás bouřka, ale pak už bylo dobře. Na dvoře u bazénu a na pískovišti.Jedno dopoledne dokonce soutěž pro děti! Procházka do lesa a taky celodenní pochod za koupáním v Černém rybníce. Večer povídání u vína. Pro Mikyho to ale byly náročné čtyři dny, neměl tam žádného parťáka na hraní, kluci, co tam byli už pro něho byli moc malí, většinu tvořily holky, a ty ho mezi sebe nechtěly přijmout...Takže o hádky, brekot a někdy i kousání nebyla nouze. Náročné...ale co se dá dělat. Ale dobrá hláška: uviděli jsme v poli boží muka a Miky:ha, reklama na kostel! No tak aspoň je vidět, jak ho vedu:-)

 S holkama jsme se střídaly ve vaření, já jsem měla službu poslední den, takže jsem balila a zároveň pracovala na tajine. Trošku jsem se bála, přece jen jsem poprvé vařila pro pět dospělých a deset dětí, ale snědlo se to, takže dobrý. Po návratu z výletu jsme povečeřeli výborné maso se zeleninou, recept si zde uložím, abych věděla, kde ho hledat.

Omáčka na pečená masíčka 
Výpek, máslo obalené v hladké mouce, bílé vino, kuřecí bujón, oloupaná rajčata 3-4, cibule, česnek, tymián, cukr, sůl, petrželová nať např. 
Pečená zeleninka Mrkev dospod, zakapat olivovým olejem, dále např. petržel nebo pastiňák, brambory, papriky, česnek celé neloupané stroužky, cibule, pár rajčat, pepř, oregáno, drcený kmín, tymián 45 minut péct pod alobalem, nechat dopéct 

Tipy na filmy (kdy?): Starter For Ten, Filth, oboje James McAvoy, ach. A jak jinak, těším se na naše další akce!

Ještě střípky z Hostimi

Na co si ještě vzpomenu, když si tak prohlížím fotky. Bydleli jsme v opravdu pěkném penzionu,
bydleli jsme v přízemí, takže bazén a zahrádku jsme měli hnedle před nosem.
No ale síš jsme trajdali po okolí. Vydali jsme se ještě na odpolední výlet do Jevišovic,
které se nám moc líbí. Z bývalé sýpky je tam udělaná restaurace, kde jsme se taky zastavili.
Zopakovali jsme si loňský výlet do Hlubokých Mašůvek, ale pouze část, křížovou cestu už jsme
tentokrát vynechali, protože naším hlavním cílem bylo přírodní koupaliště. Voda byla děsně studená,
prý jenom 18 stupňů, takže já jsem tam nevlezla, ale Mikymu to bylo jedno, pěkně se vyřádil. Já, Sylva
a mladší děti (tzn. Dominik a Magdalenka) jsme odpočívali na dece.

Taky jsme chodívali k Sylvě na návštěvu, hlavně na zahradu. Dominika fascinovala kočička,
nejdřív se jí bál a pištěl, ale pak si ji oblíbil.

.

I tentokrát jsem si to,stejně jako loni, uháněla skoro noční Hostimí k Sylvě na besedu.
Letos nám to ale tak dobře nevyšlo, naše vyprávění na schodech při víně přerušil Dominik,
kterému se moc nedařilo spát, a tak jsem musela za ním. Tak snad budeme mít brzo příležitost
si to všechno dopovědět.

Hostim II

Haha, o prázdninách jsem neměla zas až takový přístup k internetu jako obvykle a abych řekla pravdu, ani mi to tak nevadilo. Zažila jsem ale v létě pěkné chvíle, a abych na ně nezapomněla, musím si je tu zapsat a při tom zapisování si je alespoň budu moct znovu prožít. Takže kde jsme to skončili? Hostim! Druhý den. To jsme se vydali na výlet po vinicích. Z Hostimi autobusem do Popic, kde jsme začali pozdně dopolední kávou. Naše první zastávka byla kaplička za obcí. Velice pěkné, osvěžující místo s pumpou, kde omamně voněly borovice. Nástěnné malby od Milivoje Husáka. Sylva říkala, že jejich známým z Německa to tam připomínalo Řecko. 

  
  

  

 
Další zastávka vinice Havraníky s ochutnávkou, taktéž velice osvěžující.



K třetímu zastavení, vinici Šobes jsme putovali vyprahlou krajinou. 


 

 
 Naštěstí přišlo osvěžení u studánky. Líbí se mi, jak Miky fotí koruny stromů.


 A pak už řeka a výstup ke stánku s dalším vynikajícím vínem. Škoda že jsme se nemohli zdržet, museli jsme valit na vlak do Šatova. Já bych tam seděla až do západu slunce, a klidně i dýl.

 

 
 Cestou na vlak jsme si trhali meruňky, nebyly ještě úpně zralé, ale jíst už se daly a potěšily.