Konzert

Po mírně náročném odpoledni s dětmi na Gutovce jsem včera večer nepohrdla akustickým vystoupením Tata Bojs pro nadaci Rozmarýna na streamu na Seznamu. Nelitovala jsem. Teď si pouštím některé věci znovu.

2 výstavy

Minulý čtvrtek s partičkou z práce na výstavě Dětský svět za císaře pána v nové budově Národního muzea. Sama jsem výstavu viděla tak trošku z rychlíku, protože Domíkovi se zrovna zachtělo spát,a tak jsem střídala nosítko a kočárek, a když jsem ho konečně udyndala, děti už se výstavy nabažily a uchýlily se do herny (velice dobře vybavené). Na výstavě se děti z takových otáčivých panelů (viz foto) podle barevného rozlišení dozvědí, jak se žilo za císaře pána dětem bohatým či chudým. Margi to těm našim dětem všechno poutavě přečetla, Mikyho to evidentně zaujalo, jeho otázky pronášené hlasem strýce Pepina z Postřižin se rozléhaly celým prostorem.

K vidění je spoustu hraček, děti si můžou vyzkoušet klečení na hrachu, přebalování miminka nebo i dobové oblečení. Mohlo by tam být asi ještě o něco více interaktivních záležitostí pro menší děti (ale lepší se to), celkově však dojem pozitivní.

 

V herně

Ocenili jsme  nově otevřenou, svěží restauraci. Velký výběr, výborné jídlo i káva a hlavně se sedí na starých tramvajových sedačkách!

 

 Posledním bodem programu bylo hřiště u Hlavního nádraží. Ve třídě jsem si pak celá od písku, sluncem ožehlá a s citronádou z mamacoffee na Jiřáku v ruce přišla jako kdybch se tam zjevila odněkud z pláže. No a tuhle neděli jsme se celá rodina vypravili na Malicha. Poté, co jsem výstavu proběhla poprvé, s Dominikem v nosítku, s mírně otráveným Mikym v závěsu, se mě zmocnilo zoufalství z toho, že už nikdy nebudu schopná vnímat umění, že už mě to nechává chladnou, nemám tu soustředěnost, abych se do toho ponořila. Naštěstí pak Ondra vzal kluky ven a já jsem si to celé mohla ještě jednou, v klidu projít a ....zas tak špatné to se mnou není, dostalo mě to

.

Pro radost ještě rozkvetlá magnolie v Krílovské zahradě, protože jara není nikdy dost.

Českosaské Švýcarsko

Byli jsme tam před týdnem s partou kamarádů, tradiční jarní výjezd. Bydleli jsme v penzionu U Růženky v obci Všemily. Prosté vybavení, ale velice ochotný personál, obzvláště paní vedoucí, která nabídla k pití vlastní láhev bílého rumu, přivezenou z dovolené v Dominikánské republice, vstávala o hodinu dříve, aby nám usmažila k snídani lívanečky a když jsme odjížděli, měla pro děti i dospělé připravenou malou pozornost (čoko a pohled, ale i to se cení). Takže doporučuji. Po příjezdu v pátek navečer už jsme stihli jen krátkou procházku k místní kapličce ve skále, abychom tam zapálili svíčku, v sobotu a v neděli jsme si ale procházky konečně se probuzenou přírodou opravdu užili. V sobotu jsme si vyšlápli na Tokáň, přes nádherný výhled na Mariině skále, žel fotky nemám, Ondra  to kvůli kočárku vzal obchvatem i s mým foťákem. Aspoň si vzpomínku budu muset zachovat živou jen v hlavě, tak ja tomu bývalo dřív. Na Tokáni jsme se ohřáli v restauraci. Měli tam pěkné hřiště.



Pak roklí zpátky do Jetřichovic. Místy ležely ještě zbytky sněhu, chvílemi už ale sluníčko pěkně hřálo. Bylo to bezva cítit vůni lesa.

Na konci cesty zámeček, nejspíš bývala dětská ozdravovna, dýchla na mě atmosféra dávné dětské knížky o tom, jak holčička jede na dlouhou dobu právě do ozdravovny a jak si tam těžko zvyká a strašně se jí stýská po rodičích. Brrr!
Podtrženo, sečteno, deset kilometrů.

Druhý den jsme šli z Jetřichovic ke zřícenině Dolského mlýna. Nikdy se té přírody nemůžu pořádně nabažit a fotím jak blázen, jenže fotka a realita je samozřejmě při mém fotografickém umění jak nebe a dudy.




 

 Žabí kolonie.

   

  

  

  

  

Celá akce zakončena výstupem na Vysokou Lípu, kde jsme si v hotelové restauraci dali oběd a rozjeli se domů. V Praze už bylo jaro v plném prpudu.

A po vší té technice

...trocha poezie

3 nové techniky

nebo lépe řečeno technologie, které se velice dobře dají využít ve výuce jazyků, já už jsem s tím tak trochu začala a hodlám v tom pokračovat. Podotýkam, že jsem to nevyhrabala sama, ale moje skvělá kolegyně a kamarádka, která nám, vyhořelým a přesluhujícm lektorům, týden co týden posílá podnětné maily na různá témata související s výukou cizího jazyka. Takže i toto mám od ní, jsem ji za to neskonale vděčná, protože to opravdu posouvá moje pojetí a vnímání výuky dál. Doufám, že Katka brzo všechny tyto i budoucí maily přetaví taky do nějakého blogu, aby se z nových nápadů mohli radovat i ostatní. Určitě pak najdete odkaz vlevo v seznamu oblíbených blogů:-)
 Takže jsou to:
1) virtuální nástěnka padlet Tu momentálně používám na domácí úkoly, takhle vypadá úkol na téma oblíbená herečka, oblíbený herec. Jiná skupina studentů, pokročilejší, má trošku volnější zadání úkolu, např. přečíst krátkou povídku, nastavit si mobil na angličtinu, naučit se nové frázové sloveso - nástěnka je určena ke sdílení - např. naučil jsem se idiom "grin and bear it" a znamená to tohle a tohle. Hoodně nápadů zde.

 2) Wordle - to jsou takové ty shluky a obrazce slov, využívám k elicitaci slovní zásoby, mám v plánu požádat studenty, aby si taky vyrobili svůj wordle na nějaké téma, např. zažrané chyby.Více zde

   3) Fotobabble - takové mluvící obrázky. Můžete nahrát komentář k jakékoliv fotografii.


Miky někdy chodívá po bytě, fotí si na ipad všechno možné a pak nahrává komentáře. Třeba: tááááááák, tohle jsou naše peřiny, které už jsme dlouho neměnili... Studentům bych ráda zadala, ať třeba doma vyfotí pět věcí, které mají rádi a řekli proč si zrovna vybrali to, co si vybrali. Nebo každý den v týdnu něco vyfotit a vytvořit krátký příběh. Tak, paní učitelka už nadšená je, teď ještě nadšené studenty!

Vikýře Play

Na podobné výstavě už jsem byla kdysi s Mikym v Mánesu. Tentokrát vystavuje Petr Nikl a ostatní umělci v Malostranské besedě. Marně jsem se snažila rozpomenout, jestli jsem v Besedě vůbec někdy byla. Je docela možné, že ano, ale asi před mnoha lety. Kromě Sensoria, které už jsme viděli na již zmiňované výstavě, je tu ke shlédnutí spostu dalších objektů.Oběma klukům se moc líbily kreslící káči. Dominik teď
 rád vyměňuje fixkám víčka, takže tady se vyřádil.

Ve vikýři toho je taky spousta k vidění a k dělání a k muzicírování, bylo tam však celkem šero a navíc Dominik se rozhodl otestovat všechny schody, takže moc fotek nemám. Mikymu se nejvíc líbilo úplně nahoře, kde mohl z výšky pozorovat tramvaje. Pohled je to opravdu okouzlující, jen škoda, že Malostranské náměstí je jedno velké parkoviště a dole na chodníku vás všechna ta projíždějící auta rozhodně ruší od toho, aby jste si té krásy kolem všimli.
 

.

Tohle je "Golem" právě od Petra Nikla, nástroj určený pro vytváření obrazců z písku.




Proč takovéhle věci nejsou běžně v dětských hernách, že? No prostě běžte se podívat, máte-li tu možnost a uvidíte, co tam všechno je. Jo, a v sobotu jsme byli na Matějský, já na hadříkách na Ona Dnes bazaru. Takže tak.
P.S. Poslední dobou mi tu nějak blbne vkládání obrázků. Vím o tom. Až budu mít čas, zjistím, co se s tím dá dělat.

Letošní Velikonoce

byly tak trošku na prd. Nejprve Dominik začal se střevní virózou, byla jsem s ním i na pohotovosti v náhlé panice, že by se mohlo jednat o otřes mozku, protože mi den předtím upadl na schodech. Ve čtvrtek jsem se já doplazila večer domů z práce v posledním tažení a ležela jsem pak až do neděle. Mikulášek odjel na Velikonoce za babičkou na Vysočinu, sice mu prý taky jeden den nebylo dobře, ale rychle se z toho vyhrabal. Naštěstí jsem se už v neděli jakžtakž vzchopila, s Domíkem jsme zašli do kostela a pak ještě rychle si něco koupit na sebe, aby nás nepokakal velikonoční beránek. To by mi šlo! V pondělí jsme byli na vynikajícím svátečním obědě u táty a Milady. Dominik se mě ale poslední dobou při podobných akcích drží jako klíště, bojí se, abych ho tam třeba nechtěla nechat. Bohužel jsem teda kvůli nemoci nedala sraz s kamarádkou, co teď žije v Berlíně a byla na pár dní v Praze a ani jsem si pro bolest hlavy nepřečetla nic k tématu Velikonoc, ale to snad ještě nějak doženu. Příští rok to určitě dopadne líp.
Kluci dostali od dědečka tyhle roztomilé hrnečky, tak jim do nich příští Velikonoce udělám slavnostní kakao, třeba.