Masku pomáhal malovat, takže je sice mírně rozpitá, ale je prostě naše. Pod bundou a pod kalhotami byl celý v oranžovém pro případ nějakého toho indoor vystoupení. Toto je část našeho malého průvodu.
Za foto děkuji Katce.
Došli jsme k bývalé vozovně, dnes Vozovně. Děti se vyblbly na hřišti.
Dominik už objevil kouzlo houpačky.
Dali jsme si oběd, já a Miky jsme se podělili o porci kynutých knedlíků s jahodami.
Pak už jsme se po krátkém hraní na hřišti rozloučili, ale já a Miky jsme se ještě domů nechystali, jen jsme předali Dominika Ondrovi a vydali jsme se do divadla Minor, vyhrála jsem totiž v časopise Hrana čtyři lístky na představení Brouččci. Mohli jsme tedy pozvat i sestřenici Barunku s maminkou. Miky během představení prohlásil: "To ale nemá žádný děj". A to měl pravdu, spíš než o převyprávění Karafiátových Broučků se jedná o ztvárnění života v trávě (a někdy to dalo docela práci poznat, co že je to zrovna ztvárňováno). Ale líbilo se nám to, představivost byla zcela určitě zapojena. Líbilo se mi, že tvůrci věřili dětem v tom, že ony si dokážou zpracovat i složitější vizuální pojetí. Před i po představení si můžete koupit malou svítící kuličku, kterou samozřejmě všechny děti měly během představení rozsvícenou, takže to vypadalo, že v hledišti sedí
samé světlušky.
.
No a dneska jsme se do Minoru vrátili, tentokrát na koncert Petra Skoumala. Docela mě dojalo, že já jsem ho taky jako malá holka poslouchala a teď ho poslouchá Miky. Ty dětské písničky jsem sice tenkrát moc neposlouchala, možná je tehdy ještě ani nepsal, ale S kateřinou pod peřinou jsem milovala. Bohužel jsem ji na YouTUbe nenašla, tak aspoň Tygra, jak jinak.Skoumal taky doporučoval, jakožto nejlepší knížku dětské poezie, Písničky bez muziky od Emanuela Frynty. Tak honem pro ni!
No comments:
Post a Comment