Hostim IV

Mám ráda Znojmo, a proto jsme si náš pobyt o jeden den prodloužili, abychom se tam mohli podívat. Jeli jsme už tentokrát sami, Sylvu a spol čekalo cestování ještě během víkendu a po, tak už to nechtěli přehánět.
Nasnídali jsme se v pekárně v atriu městské radnice. Koupili jsme pro Magdalenku ztracenou hračku (i naši kluci si přišli na své).

Dominik v nové čepici a s novou rumbakoulí, Miky si na památku koupil mašinku Tomáše.

Nikdy se nemůžu nabažit toho výhledu od sv. Mikuláše



a na sv. Mikuláše.







Znojmo se zrovna chystalo na nějaký hudební festival, bohužel začínal až večer...
Poobědvali jsme ve vegetariánské restauraci Na věčnosti (tam to mám taky ráda).



Chtěli jsme pak ještě jít do bazénu, který je přímo určený pro plavání malých dětí, byli jsme tam asi před dvěma roky, ale bohužel byl zavřený. Tak jsme ještě zašli na zahrádku na limonádu a jeli "dom".
Sylvinka na nás čekala s holkama na návsi, aby se Mikuláš s Karolínkou mohli rozloučit...doprovodili nás ještě do penzionu, chvíli jsme poseděli na zahradě.

Boj o oblíbenou hračku.




Já a Sylvinka jsme se rozloučily večer v hospodě u dvou malých piv. Poté co děti usnuly, vyplížily jsme se každá ze svého příbytku a ztemnělou vsí jsme došly na náves, osvícenou reklamním štítem pivovaru Černá Hora. V lokále sedělo pár štamgastů a sledovali na plazmě Kurvahošigutentag. My jsme seděli na zahrádce, hezky se nám povídalo, ale pan hostinský byl nekompromisní, padla půl dvanáctá a vyháněl nás ven. Ale akorát to vyšlo, když už jsme stály zase na návsi, Ondra volal, že Dominik je vzhůru a pláče. Tak jsem běžela za ním, a to už byla fakt jen tma...