Ještě jedno brněnské setkání

Brno je moje nejmilejší město na světě. Baví mě sledovat, jak se mění a je čím dál tím krásnější. Mají tam úžasné kavárny, např. Tungsram. Posnídaly jsme tu výborný řecký jogurt s medem a ořechy. Seděly jsme venku, ale nakoukly jsme i dovnitř, interiér vytvořil, stejně jako pro bistro Franz, Martin Hrdina.
Toto jsou kresby Ivany Šátekové na výkladu kavárny.



Věže Petrova sice statečně odolávaly tropickému vedru,



my jsme si radši lehli do stínu na trávník.

Intermezzo: ispirace z Promodu.



Po tradičním obědu v Rebiu, další realizace Martina Hrdiny, kavárna Alfa.



Seděly jsme a pozorovaly ruch Poštovské ulice. Pro letošek bohužel dopito...



Stay strong, my friend :-)

Punk´s never dead

V souvislosti s procesem s třemi členkami skupiny Pussy Riot, který sleduju a holkám fandím, mi nedá nezaznamenat si zde výrok, který prý pronesla nějaká bráchova kamarádka:

DŮLEŽITÝ JE MÍT ČÍRO V HLAVĚ!

FREE PUSSY RIOT!


foto by Respekt

London loves

Dva týdny jsme sledovali olympijská klání,



a ani Blur asi nechtěli zůstat pozadu a předvedli své best of Britain - sérii koncertů, která vyvrcholila 12. srpna koncertem v Hyde Parku. My jsme ho poslouchali na Absolute rááádiu a spoluprožívali s fanoušky po celém světě na Twitteru. K vidění jsou však zatím jenom ne moc kvalitní videa na YouTube (musíme si počkat na oficiální DVD Parklive), a tak sem dávám písničku Young and Lovely z koncertu v Maida Vale, který jsme taky sledovali live.
Nádherná, dojemná věc.



Friday's child is planning to go out for the first time
Says
Don't worry Mum
I won't be out that late
Done me playing those passive games right now
They're out of date
You're awfully sweet
Haven't got the time
Growing up so fast
Got better things to do
You can get what you want
So young and lovely
Kicking around in the centre of the town
Looking in shop windows
Those mannequins
Look far too real at night
Friday's child doesn't know if it's awake
Or if it's dreaming
Says
Don't worry Dad
I'll do my bit
I'll raise the flag
I'll be just like you
You can get what you want
So young and lovely
Don't worry Mum
I'm not that dumb
I'll be just like you
Oh, no, why
Why d'you do it?

Kde jsme ještě byly

V Brně jsme si oblíbily vegetariánské občerstvení Rebio, hlavně to ve Špalíčku, tentokrát jsme tam jednou večeřely a jednou obědvaly. Jedná se o samoobslužnou restauraci, na výběr je spousta zajímavostí, pro mě určitě lepší než flákota na talíři. Navíc to bylo pohodlné pro nasycení Dominika - přesnídávka po celém kočárku se tam tak nějak líp ztratila.
V Bistru Franz jsme posnídaly výbornou ovesnou kaši s borůvkama a zažily spoustu legrace při fotografování (možná i přímo s panem majitelem?:-)) Ten den jsme se tak celkově dávaly do řeči s kolemjdoucími nebo spíš oni se dávali do řeči s námi (např. zákaznice v Reserved se nás snažila přemluvit do koupě klobouků širáků, co bychom je mohly odhazovat v dál)


No a taky jsme zavítali do Café Zeman (chtěla jsem se podívat, jak to tam teď vypadá, za studentských let jsme tam se Sylvou debatovaly u vína).
Takhle tam tedy může člověk u kávy skrz funkcionalistická celoplošně výklopná okna meditovat nad průčelím protějšího kostela. A k vidění je i onyx!!!

Brno s Petrou a Dominikem

Obě jsme četly Skleněný pokoj od Simona Mawera a i když sama rodina Tugendhat se od románu distancuje, při popisu interiéru prostě zatoužíte vilu uvidět na vlastní oči. Tak se tedy stala cílem našeho letošního brněnského setkání.
Z ulice vypadá věru elegantně (bylo vedro, foukal vítr, jakoby jsme byli spíš někde u moře).



Z terasy je úžasný výhled na Brno



Interiér je naprosto ohromující - stolek u stěny z mléčného skla, kde se rodina večer scházela, kde se hrálo na piano a promítaly se filmy, zimní zahrada, knihovna, slavná onyxová stěna (bohužel jsme měly prohlídku od jedné odpoledne, takže jsme neviděly, jak se rozhoří při západu slunce) a opět ten výhled na Brno, otevřenými obrovskými okny bylo cítit léto ve městě....
Po prohlídce jsme si sedly na trávu (i když se to nesmí) a ještě chvíli se dívaly.







Kousek od vily je funkcionalistická kavárna Era, kam jsme se zamířili občerstvit (my všichni, i Dominik). Seděli jsme venku a bylo moc příjemně.





Malá ukázka interiéru:




Pak jsme se vrátili do centra, chodili tam a zpět, na (studentské) koleje jsme se vydali až za soumraku.



Večer chipsy, Frisco a povídání na balkoně.
A o tom, co ještě a kde jsme v Brně jedly zase příště.

Co jsem fotila v červenci

Hostim IV

Mám ráda Znojmo, a proto jsme si náš pobyt o jeden den prodloužili, abychom se tam mohli podívat. Jeli jsme už tentokrát sami, Sylvu a spol čekalo cestování ještě během víkendu a po, tak už to nechtěli přehánět.
Nasnídali jsme se v pekárně v atriu městské radnice. Koupili jsme pro Magdalenku ztracenou hračku (i naši kluci si přišli na své).

Dominik v nové čepici a s novou rumbakoulí, Miky si na památku koupil mašinku Tomáše.

Nikdy se nemůžu nabažit toho výhledu od sv. Mikuláše



a na sv. Mikuláše.







Znojmo se zrovna chystalo na nějaký hudební festival, bohužel začínal až večer...
Poobědvali jsme ve vegetariánské restauraci Na věčnosti (tam to mám taky ráda).



Chtěli jsme pak ještě jít do bazénu, který je přímo určený pro plavání malých dětí, byli jsme tam asi před dvěma roky, ale bohužel byl zavřený. Tak jsme ještě zašli na zahrádku na limonádu a jeli "dom".
Sylvinka na nás čekala s holkama na návsi, aby se Mikuláš s Karolínkou mohli rozloučit...doprovodili nás ještě do penzionu, chvíli jsme poseděli na zahradě.

Boj o oblíbenou hračku.




Já a Sylvinka jsme se rozloučily večer v hospodě u dvou malých piv. Poté co děti usnuly, vyplížily jsme se každá ze svého příbytku a ztemnělou vsí jsme došly na náves, osvícenou reklamním štítem pivovaru Černá Hora. V lokále sedělo pár štamgastů a sledovali na plazmě Kurvahošigutentag. My jsme seděli na zahrádce, hezky se nám povídalo, ale pan hostinský byl nekompromisní, padla půl dvanáctá a vyháněl nás ven. Ale akorát to vyšlo, když už jsme stály zase na návsi, Ondra volal, že Dominik je vzhůru a pláče. Tak jsem běžela za ním, a to už byla fakt jen tma...

Hostim III

Poutní místo Hluboké Mašůvky - vzniklo na základě údajně léčivého pramene.





Sluneční hodiny od Milivoje Husáka.



Kousek od kostela je lurdská jeskyně se studánkou. V předvánoční době se tu prý zpívají koledy, podává se cukroví a teplé nápoje. To zní přímo pohádkově, kéž by se nám povedlo se tam někdy v tu dobu dostat.



Dojemně malá kolonáda bývalých lázní.



Děti nadšeně pumpovaly léčivého pramene.



Vydali jsme se na Kalvárii Mariánskou cestou - k vidění celkem asi 50 obrázků mariánských poutních míst.





Znovu jsme se setkali s dílem Bedřišky Znojemské, tentokrát v její Bolestné cestě P. Marie, kde se snažila téma křížové cesty propojit s problematikou moderního světa, někdy více, dle mě méně úspěšně, ale opět říkám - proč ne?



V Mašůvkách není cesta zakončena rozhlednou, ale mohylou, která je zároveň památkou na legionáře bojující v 1.světové válce a vojáky druhé světové války. Sylvinka tu asi bohužel zanechala Magdalenčino oblíbené štěrchátko.



A takto vypadají kapličky Křížové cesty:



Na zahrádce místní restaurace byl krásný výhled do údolí, všechno působilo tak svěže, Radler stoupal příjemně do hlavy....déšť nás však zahnal dovnitř, a tam a ve vedlejší cukrárně jsme tak nějak přečkali čas do odjezdu autobusu. Děti vyběhly zpátky na terasu hned, co přestalo jen tochu pršet a honily se jako blázni.



Když jsme přijeli zpět do Hostimi, bylo už zase úplně jasno, tak došlo i na opékání buřtů. Dominik si hověl v síti, usmíval se a koukal na stromy.

Hostim II

Ráno nás trochu zaskočilo počasí - lilo jak z konve. Miky sice šel (jako každý den) s tatínkem nakoupit snídani,



ale jinak by se nám spíš chtělo zůstat celý den v posteli.



Ale i tak jsme se vydali k Sylvince a čekali, jak se to vyvrbí. Vyrazili jsme nakonec až ve dvě odpoledne, do nedalekého městečka Jevišovice.
Na zámku jsme si dali oběd v restauraci U Suchého Čerta a podívali jsme se aspoň na nádvoří.
Takhle vyřešili nezrekonstruovanou část:



Na nádvoří.



Takovouhle tam mají knihomolku prsatici.



Už se udělalo celkem pěkně, tak jsme se zašli podívat i na hráz jevišovické přehrady.



A protože se nám fakt ještě nechtělo domů, vystoupili jsme v Jiřicích a šli jsme se podívat do meditační zahrady s křížovou cestou od autorky Bedřišky Znojemské. Celý "areál" byl otevřen 11.9.2011 u příležitosti 10. výročí útoku na WTC.



Styl autorky mi přišel příliš dekorativní, lavičky na cestě až moc zahradní, ale...proč ne?
Tohle se mi líbilo asi nejvíc



Takhle bylo vyobrazeno Ukřižování



a na závěr vás čeká setkání s Buddhou(?), asi aby si každý přišel na své.



Na úplném konci se jako symbol naděje tyčí rozhledna Anička.





Vedle křížové cesty je ještě malá galerie s díly stejné autorky, kde mě spíš než nějaký obraz zaujal samotný prostor ( Sylva: pařicí místnost:-))



Krásným letním podvečerem jsme sešli jeden kilometr do Boskovštejna na autobus zpět do Hostimi (hospoda byla tentokrát otevřená).