V úterý jsem se opět ocitla v Divadle v Dlouhé. Předtím jsem tam nikdy nebyla a teď v tak krátké době dvakrát po sobě. Tentokrát mě vzal táta na premiéru inscenace Dáváme dětátku klystýr! od Georgese Feydeaua.
Jednalo se o dvě aktovky scén z manželského života (Dáváme děťátku klystýr! a "Kašlu na to!", řekla Hortensie) v každé muž úpěl pod nadvládou megery, kterou si vzal. Divadlo to bylo povedené, herecké výkony velice dobré (kouzelný byl mimo jiné syn první manželské dvojice), zasmála jsem se, i když musím konstatovat, že přece jenom dávám přednost divadelním hrám s větším přesahem.
Možná měl s tátou jít spíš Ondra, potvrdilo by mu to jeho teorii, že muži jsou se ženami strašní chudáci (já bohužel tvrdím opak). I ten závěrečný rautíček byl spíš pro něho - řízky, paštiky, sekaná, salámy, klobásky, tatarák...Lidi si na tácky nabírali jak diví, ke stolům se skoro nedalo dostat.

Tohle je program k inscenaci:




Jinak Mikymu dnes opět propíchli uši. Chuďátko moje. Ať už se to zahojí. Takže musíme být doma. Ach jo. Doufám, že bude aspoň pršet.
Taky jsem poslední dobou dvakrát mluvila s Petrou přes Skype, pokaždé zhruba dvě hodiny. Už se na ni hrozně moc těším.