Do Lípy jezdím nejradši, když máme možnost zdržet se déle než přes víkend a zůstat aspoň jeden všední den, tak jak se nám to podařilo tentokrát, kdy jsme mohli zůstat až do úterka. Je to jako utéct tomu všemu, tam kde jsem byla malá a vlastně ještě pořád jsem. Navíc z pánského osazenstva byl přítomen pouze Pepča (do neděle), tak máma nebyla pořád uvázaná u plotny a mohla být i víc s Mikulášem (a já u Internetu:-))
Takže tady máme ty dva kámoše:



Vzácná chvilka s dědou:



Z výprav na půdu za pavoukem:



a do laboratoře za sovou, kočkou a medvídkama s prskavkou



tohle je záběr z dálnice



Dívaly jsme se s mámou na předávání Českého lva, smála jsem se vtípkům Polívky a Lišky jak divá. V pondělí jsem si pak v lidovkách přečetla velice negativní kritiku -no tak je to tady, zprimitivněla jsem. Každé pondělí teď taky dávájí ruský seriál Mistr a Markétka (knížku jsem právě přečetla). I když je knížka hodně složitá a asi ji tak úplně nechápu, podněcuje moji představivost. Seriál už tak nečiní. Nepřekvapí, když někdo proleze zrcadlem, kocour vypadá jak postavička vytvořená v Pixar Studios. Ale budu se dívat, abych si to zrekapitulovala a třeba i dopochopila.
Taky jsem konečně videla Janu a jeji dva kluky - Tadeáše a Matěje - narodili se 2.1.2010, dvakrát jsme spolu byli na procházce. Foto zatím chybí, kluci byli zachumlaní v kočárku, koukaly jim jen nosíky. Příště, až bude jaro.
Jen si sem dám ještě jednu fotku z cesty zpátky do Prahy, líbí se mi, je taková milá, dětská.



Cesta zpátky byla krásná, úžasné světlo. Miky už je takový hodně vnímavý, dokonce mi i chvíli posedí na klíně a popisujeme si, co se děje kolem.