Právě jsem na FB chatovala s kamarádem z USA - Dylanem Mayem, bylo to moc fajn.
Tři věci, které mi okamžitě vytanou na mysli, když si na něho vzpomenu:
1) revoluce - pořád jsme chtěli dělat revoluci, pořád jsme o ní mluvili. Vrcholem revoluce mělo být převrhnutí stolu s dorty a muffiny a koláči na nedělním brunchi.Nepodařilo se, Lodge zůstal nereformovaný. Ale bylo to- SO MUCH FUN.
S Dylanem jsem se vždycky hrozně nasmála.
2) Poslední léto v Lodgi, Dylan už přijel jen na dva dny na návštěvu. První den jsme seděli večer na terase a povídali si. Pak jsme šli do baru. Druhý večer byl u nás a zpíval vlastní tvorbu. Úžasnej večer.
3) Pak si na něho vzpomenu v souvislosti s jeho tátou, zpěvákem Tomem Mayem.Vždycky spolu hráli, když Tom přijel do Lodge koncertovat. Jednou pod Tomem spadla židle. "Oh no, Dad!", poznamenal Dylan. To mě ještě dneska rozesměje.
Tomovo cédéčko mám doma, ale nemůžu ho poslouchat. To pak sedím na schodech padesát čtyřky a kouřím a venku prší a už se blíží konec sezóny a podzim a stromy v employee loopu omamně voní.