V penzionu Černý orel nás vítaly bonbony na polštářích (i když vedrem trochu změklé).
Kdykoliv pobýváme v nějakém tom hotelovém zařízení, Mikyho nejvíc baví otevírat a zavírat dveře u sprchového koutu a hlásit při tom stanice.
První naše cesta do města vedla k bazilice sv.Prokopa. Je to opravdu krásný prostor, šedivý kámen rozjasňují iluminace v oknech. Podzemní katakomby působily věru magicky.
Tady je Miky v bylinkové zahrádce před bazilikou - bazalkou. V ruce třímá plán města, podle kterého nás vedl.
V Třebíči je velice rozsáhlá židovská čtvrť. Je plná úzkých uliček, po schodech se dostanete do další úrovně čtvrti. Připomnělo mi to Španělsko, nejspíš Granadu.
V synagoze byla výstava ze soutěže na téma judaismus. Zaujal mě např. tenhle obrázek.
Interiér synagogy, v patře expozice židovství v Třebíči, taky interaktivní model židovského města - vyberete si domeček, rozsvítíte si ho a model vám o něm vypráví.
Tohle je taková hlavní třída celé čtvrti, my právě míříme do chráněné kavárny Vrátka,
kde vám ke kávě naservírují tradiční židovské cukroví.
Tady mě zaujaly závěsy v okně.
V židovské čtvrti se každým rokem koná kulturní festival Zámostí, nebylo by špatné někdy zavítat. My jsme se pak procházkou podél řeky Jihlavy a přes most vrátili na hlavní náměstí. U řeky v současnosti nejspíš budují pěší zónu.
Na terase hotelu Zlatý kříž jsme si vychutnali Zonku a pohled na celé město.
Když pak Miky znaven tím vším sightseeingem usnul, my s Ondrou jsme ještě zašli na večeři - seděli jsme na zahrádce, Mikymu pod okny.
No comments:
Post a Comment