Ráno nám Jaruš naservírovala snídani na terase (a to tak, že i s předkrmem), no a prostě byla plně k dispozici:-)
Věděly jsme, že dnes už to moc legrační nebude, že už se jede dom, že bude loučení...
Šly jsme se projít do zámecké zahrady a poseděly jsme v bylinkové zahrádce, takhle jsme z ní viděly zámek.
Autem jsme dojely k nedalekému bývalému hraničnímu přechodu, z kterého je dnes Muzeum železné opony.
Z budovy muzea vyřvával Michal David, jakožto dobová kulisa, docela výstižný (a odporný) kontrast toho, s čím se pak člověk setká uvnitř.
Úplně poslední zastávka našeho road tripu - Kolonáda na Reistně.
Seděly jsme, svačily a přemýšlely, jaké to bude v důchodu (důchod rozuměj až děti vyrostou,to je teď časté téma) a jak se vlastně na ten důchod těšíme a jak budeme cestovat a jezdit na kole...vtom se před námi objevily dvě paní z mé rodně vísky, maminky mých spolužáků ze základky, že tu prý jsou na dovolené na kolech. Budoucnost zhmotněna před očima!
No ale byl čas jet domů, zpět k ratolestem. Tak ještě pohled na Valtice
a pak už jen káva a zmrzlina na pěší zóně v Břeclavi a bye bye see you soon!
Bylo smutno - mně u džusu v Brně na nádraží, Petře u kafe z benzínky...
No comments:
Post a Comment