Road trip week -part I

Po více než třech letech týden jen pro sebe, rozdělený mezi dvě kamarádky mému srdci nejbližší - Petru a Marcelu. Týden neměl chybu, budu na něj ještě dlouho vzpomínat a za dlouhých zimních večerů z něho čerpat energii.
První tři dny jsem strávila u Marcely v Uherském Hradišti, na LFŠ neboli Letní filmové škole.



Co jsme všechno viděly:

Středa:

Uloupená hranice - po celodopolední cestě do UH jsem docela bojovala s únavou a měla obavy, že to nedám, že mi tam prostě bude padat hlava. Nakonec to ale celkem šlo, člověk si tak aspoň udělal představu o tom, co se dělo po mobilizaci v roce 1938.
Odcházení - na Havlův film se v médiích objevilo několik až nenávistných kritik. Jestli někdo měl s tímto filmem (nebo spíše s jeho režisérem) problém, já tedy rozhodně ne. Myslím, že se Havlovi podařilo převést svoji zatím poslední divadelní hru do filmové podoby velice zdařile. Herecké výkony jsou vynikající.
Po skončení filmu byla beseda s Josefem Abrhámem a Janem Budařem. Došlo i na standing ovations pro Josefa Abrháma (Marcela: to má za Vrchní, prchni:-)))
Na tomto filmu jsem si mezi diváky poprvé všimla i fotografa Jindřicha Štreita. No, na pár filmech jsme spolu byli:-))
Největší z Čechů - zřejmě trochu autobiografický film Roberta Sedláčka o natáčení filmů v Čechách. Velké pozitivium: Sedláček obsazuje do svých filmů neokoukané tváře a volí zajímavá témata. Moje srdce si získal v diskuzi (kam s sebou přivedl i svoji "lehce ovíněnou" hereckou squadru. Jeví se mi jako velice inteligentní muž, který si stojí pevně za svými názory a zdá se, že volí témata, s kterými se nutně potřebuje na plátně nějak vypořádat, netočí, aby se zalíbil diváctvu.

Čtvrtek:

Byt - skvělý Jack Lemmon ve filmu Billyho Wildera. Film dle mého gusta. Klasika, kterou můžu vidět třeba desetkrát. Jednoduché a hluboké. Film uvedla Iva Hejlíčková, bývalá šéfredaktorka Cinemy - udělala na mě velký dojem.

Rodina je základ státu opět neodolatelný Robert Sedláček:-)

Světlo století - thajský film. Tak tady jsme se bavily počítáním lidí, kteří během filmu usnuli. Klimbalo docela dost jedinců, takže nás při diskusi s režisérem překvapilo, jak moc lidí kladlo zasvěcené dotazy. Sám režisér prohlásil, že je důležité, aby divák na sebe nechal film působit, tzn. že u něho může klidně i spát. No vida! Já plně respektuju, že thajské tempo vyprávění se asi trochu liší od toho, na co jsme běžně zvyklí, mě tenhle film ale nudil.

Po filmu jsme se ještě chvíli zdržely na náměstí, ale docela pršelo, tak jsme se radši vydaly spát.

Pátek:

Stíny v ráji - jen tak tak jsme se protlačily na tenhle Kaurismakiho film. Je možné, že už jsem ho někdy viděla, každopádně mi nevadilo podívat se na něj znova. Je těžké prokopat se ven...

Erotikon - němý film Gustava Machatého s hudebním doprovodem FORMA LIVE udžel celou dobu moji pozornost. Obrovský zážitek.Tak starý film a přece některé obrazy tak moderní.

Na další plánovaný film jsme se nedostaly a tak jsme chodily už po trochu vylidněném městě a mezi stánky v parku kolem kina Hvězda, abychom pak všechnno zakončily opět Robertem Sedláčkem:

Hvězdy a hvězdičky a Idealní svět - dnes již trochu zastaralé dokumenty o světě médií a reklamy. Na slibovanou besedu už Sedláček nedorazil. Asi už nás měl plné zuby.

Ještě naposledy jsme šli nasát festivalovou atmosféru do ulic a parku. Procházela jsem se se sklenkou bílého v ruce a padl na mě smutek z toho, že pro mě už to končí...


LFŠ mě dostala svou atmosférou, líbilo se mi potkávat tolik mladých krásných lidí (míněno vážně).......Snad někdy v budoucnu znova...