Road trip week - part II, day 3

Hmmmm, ty klidné snídaně!!!
Opět pršavý den - ráno prohlídka Mikulova, nakoupit dětem dárky.



Došly jsme na zámek, ale koukly jsme jen na nádvoří a do zahrady - stejně bylo pondělí a tudíž zavřeno, navíc ty moje nevolnosti na zámcích....



Pak ještě nakoupit na picknik, protože ten prostě muší bejt, i kdyby padaly trakaře.
A vyrážíme, pozor, směr zahraničí - až do Rakous! Opět díky Marcele za tip: zřícenina hradu Falkenstein, od hranic asi deset kilometrů.



Cestičkou nahoru



kochat se krajinou



Dole pod hradem pak konečně -PICKNICK! (já ani pořádně nevím, jak se to píše česky a jak anglicky...)
Takhle krásně jsme si ho nachystaly



a pak začalo pršet, takže jsme poobědvaly v dešti, ale neva, jak už jsem napsala, picknick mušel bejt.
Kousek od hradu byl kopeček a na něm takováto skulptura, ale co přesně měla znázorňovat, netuším.



A zpět do vlasti. Původně jsme měly zamířeno do Dolních Věstonic...cestou jsme se stavily v Klentnici v Café Fara na dortík a tu kávu, tu čaj (prostě umíme žít:-)))!!! Fara předělaná na kavárnu, moc pěkné místo. Magnetek mi zdobí ledničku, aby mě při pohledu na něj vždycky zahřálo u srdce.



Dolní Věstonice byly ale spíš zklamáním, nechtělo se nám tam zůstávat přes noc. Tak jsme jen chvíli poseděly u Nových Mlýnů a jely dál do Valtic.V autě nám k tomu celý den vyhrávali The Smiths a dokonce i po dešti vyšlo slunce.

Ve Valticích jsme našly ubytování na náměstí v penzionu Prinz (prý penzion roku 2010). Paní majitelka vzezřením i mluvou připomínala Jaruš z Kouzelníka (...jdu tak kolem divadla a náhle slyším svoje jméno...) a pro nás už Jaruš zůstala (..tak ale děvčata slevím vám nanejvýš sto korun, protože to už by pak cena nebyla adekvátní tomu luxusu, co zde nabízíme...)
Navečer jsme se vydaly k jedné z budov lednicko - valtického areálu- k Belvederu, ten jsme našly kdesi zarostlý a notně zpustošelý. Snad ho ještě někdy dají do pořádku.
Večer jsme poseděly u vína na valtickém náměstí. Tajně jsme pojídaly chipsy ukryté v batohu ("Bacha!", upozornila Petra, když se blížil číšník. Vždycky mi udělá radost, že se takovýmhle blbostem pořád dovedu zasmát).

Ještě z noční procházky Valticemi:





Na zámku ještě svítili.



Já jsem vytuhla u Dlouhé míle.

Road trip week - part II, day 2

Po snídani u Bednářů (i s vydatnou pozorovačkou) jsme zašly do kostela na mši.



Petru šokovala malá účast (asi tak 15 lidí), je zvyklá většinou na narvané kostely, u nás je poloprázdný kostel normou. Petra ještě poznamenala, že to byla asi nejsmutnější mše, na které byla - málo lidí, žádní mladí, kněz jakoby tou skutečností už byl dost unavený...Po cestě z kostela jsme si říkaly, jak všude kolem kvetou penziony, wellness turistika, ale kostely se postupně vyprázdňují...




Šly jsme se projít kolem Nových Mlýnů. Bylo pršavo, ale voda vážně voněla, jako kdyby to bylo moře.





Pak jsme nasedly do auta a vyrazily do Mikulova. Ubytovaly jsme se v penzionu Bonsai.Na piknik venku to moc nevypadalo, tak jsme si ho udělaly na pokoji. Petra s sebou vzala piknikový batoh (který plánuju jako vánoční dar pro naši famílii, protože je fakt super), takže nám nic nechybělo.

Odpoledne jsme vylezly na Svatý kopeček.



Takhle krásně jsme z něho viděly celý Mikulov.



Po přestávce na svařáka a horkou čokoládu v Dolce Vitě na náměstí






jsme vylezly na Kozí hrádek a ještě jednou se podívaly na celé město.



Přes židovskou čtvrť





jsme se vrátily dolů do města a daly si v pizzerii večeři. Seděly jsme venku, i když byla fakt docela kosa (opět vzpomínka - pizza boat parties na mrazivém Grand Laku).
No vážně nás to docela zmohlo, takže jsme si na pokoji vlezly do postele a koukaly na telku a pak jsme vytuhly a spaly až do rána.

Road trip week - part II, day 1

Ráno pro mě přijela Petra, Marcela nám ještě nahodila pár dobrých tipů z cyklovýletů a vyrazily jsme. Nevěděly jsme kam, jen tak jsme si řekly, že by nebylo marné podívat se do Mikulova, ubytování nikde zamluvené, prostě jen tak, co nám cesta přinese.
Nejdřív nám přinesla jeden z Marceliných tipů - zámek Milotice. Procházka v dešti, pak medovník v zámecké kavárně, prohlídka...Jako už tradičně se mi na prohlídce udělalo na omdlení,to dělá ten zatuchlý vzduch, hodně lidí v malé místnosti...Příště mi asi budou stačit už jen ty zahrady, kavárny a poslech hudby na nádvoří.




Další zastávka - Hodonín. Prohlídka muzea TGM - udělaly jsme si obrázek o jeho životě a díle:-) Ale fakt musím říct, že muzeum je moc pěkně udělané, není zahlcené spoustou informací, spíš byly vybrány Masarykovy citáty, které napomáhají pochopit, o co vlastně ve svém úřadě usiloval.



V radniční restauraci jsme si daly pozdní oběd a vyrazily dál.



Bylo pořád pošmourno, ale nám to bylo vcelku jedno. Dorazily jsme do Mikulova, na informacích nám sdělili, že všechny hotely a penziony jsou na tuto noc už plné...Dostaly jsme seznam ubytování mikulovského i mimomikulovského, v Mikulově jsme si aspoň zajistily ubytování na další noc a volaly jsme a volaly....když už informace skoro zavíraly, podařilo se nám sehnat penzion U Bednářů v nedalekém Pavlově.
Před cestou jsme si daly ještě sendvič v kavárně Dolce Vita na mikulovském náměstí.
Tahle kočička seděla vedle nás.



Po zastávce v Tescu, kde jsme pořídily suroviny na zítřejší picnic, jsme už vyrazily do Pavlova. Pršelo a my jsme jely krásnou krajinou, s výhledem na Nové Mlýny a na zříceniny kolem.Do Pavlova jsme dorazily už za tmy, ubytovaly jsme se a ještě stihly víno ve sklípku.

Road trip week -part I

Po více než třech letech týden jen pro sebe, rozdělený mezi dvě kamarádky mému srdci nejbližší - Petru a Marcelu. Týden neměl chybu, budu na něj ještě dlouho vzpomínat a za dlouhých zimních večerů z něho čerpat energii.
První tři dny jsem strávila u Marcely v Uherském Hradišti, na LFŠ neboli Letní filmové škole.



Co jsme všechno viděly:

Středa:

Uloupená hranice - po celodopolední cestě do UH jsem docela bojovala s únavou a měla obavy, že to nedám, že mi tam prostě bude padat hlava. Nakonec to ale celkem šlo, člověk si tak aspoň udělal představu o tom, co se dělo po mobilizaci v roce 1938.
Odcházení - na Havlův film se v médiích objevilo několik až nenávistných kritik. Jestli někdo měl s tímto filmem (nebo spíše s jeho režisérem) problém, já tedy rozhodně ne. Myslím, že se Havlovi podařilo převést svoji zatím poslední divadelní hru do filmové podoby velice zdařile. Herecké výkony jsou vynikající.
Po skončení filmu byla beseda s Josefem Abrhámem a Janem Budařem. Došlo i na standing ovations pro Josefa Abrháma (Marcela: to má za Vrchní, prchni:-)))
Na tomto filmu jsem si mezi diváky poprvé všimla i fotografa Jindřicha Štreita. No, na pár filmech jsme spolu byli:-))
Největší z Čechů - zřejmě trochu autobiografický film Roberta Sedláčka o natáčení filmů v Čechách. Velké pozitivium: Sedláček obsazuje do svých filmů neokoukané tváře a volí zajímavá témata. Moje srdce si získal v diskuzi (kam s sebou přivedl i svoji "lehce ovíněnou" hereckou squadru. Jeví se mi jako velice inteligentní muž, který si stojí pevně za svými názory a zdá se, že volí témata, s kterými se nutně potřebuje na plátně nějak vypořádat, netočí, aby se zalíbil diváctvu.

Čtvrtek:

Byt - skvělý Jack Lemmon ve filmu Billyho Wildera. Film dle mého gusta. Klasika, kterou můžu vidět třeba desetkrát. Jednoduché a hluboké. Film uvedla Iva Hejlíčková, bývalá šéfredaktorka Cinemy - udělala na mě velký dojem.

Rodina je základ státu opět neodolatelný Robert Sedláček:-)

Světlo století - thajský film. Tak tady jsme se bavily počítáním lidí, kteří během filmu usnuli. Klimbalo docela dost jedinců, takže nás při diskusi s režisérem překvapilo, jak moc lidí kladlo zasvěcené dotazy. Sám režisér prohlásil, že je důležité, aby divák na sebe nechal film působit, tzn. že u něho může klidně i spát. No vida! Já plně respektuju, že thajské tempo vyprávění se asi trochu liší od toho, na co jsme běžně zvyklí, mě tenhle film ale nudil.

Po filmu jsme se ještě chvíli zdržely na náměstí, ale docela pršelo, tak jsme se radši vydaly spát.

Pátek:

Stíny v ráji - jen tak tak jsme se protlačily na tenhle Kaurismakiho film. Je možné, že už jsem ho někdy viděla, každopádně mi nevadilo podívat se na něj znova. Je těžké prokopat se ven...

Erotikon - němý film Gustava Machatého s hudebním doprovodem FORMA LIVE udžel celou dobu moji pozornost. Obrovský zážitek.Tak starý film a přece některé obrazy tak moderní.

Na další plánovaný film jsme se nedostaly a tak jsme chodily už po trochu vylidněném městě a mezi stánky v parku kolem kina Hvězda, abychom pak všechnno zakončily opět Robertem Sedláčkem:

Hvězdy a hvězdičky a Idealní svět - dnes již trochu zastaralé dokumenty o světě médií a reklamy. Na slibovanou besedu už Sedláček nedorazil. Asi už nás měl plné zuby.

Ještě naposledy jsme šli nasát festivalovou atmosféru do ulic a parku. Procházela jsem se se sklenkou bílého v ruce a padl na mě smutek z toho, že pro mě už to končí...


LFŠ mě dostala svou atmosférou, líbilo se mi potkávat tolik mladých krásných lidí (míněno vážně).......Snad někdy v budoucnu znova...

Miky dnes

Dnes na procházce podél kolejí Mikuláš začal předvádět, že kouří a pravil:
"Já kouřim. Já kouřim, protože existuju."
Kam na tohle to dítě chodí????

Koberovy - part II

Opět jsme začali den na místním hřišti, Miky si oblíbil houpačku-pavučinu.




Tentokrát nás čekaly Besedické skály




s úžasnými výhledy, např. na České Dolomity




Miky chodil naprosto vzorně - ze schodišť ke skalám si udělal výtahy, ve skalách nás zapojil jako tři vláčky motoráčky a šlapal...




Na oběd jsem se trošku bála jít, neboť k restauraci patřil i výběh s obrovskými krůtami (brrrrrrr), naštěstí ale od našeho stolu nebylo nic vidět ani slyšet, tak OK.
Po obědě jsme si doma dopřáli spací siestu, abysme nabrali dost sil na večeři:-)
Tu jsme si dali všichni společně v pensionu nad vsí, opět krásný výhled na vše kolem - Trosky, Hrubý Rohozec, Valdštejn....Vzpomínala jsem, jak jsme po těhle místech putovaly kdysi se Sylvinkou....




Večer se ještě popíjelo a povídalo. Ráno nás čekala cesta domů a po tak pěkných dnech noviny plné masakru v Norsku, smrti Amy Winehouse...

Koberovy- part I

Další ze série fotopříběhů letošního léta. Kamarádi se přes léto starají o domek příbuzných, kteří žijí dlouhodobě v Anglii, a pozvali nás pobejt.
Tan domek není ledajaký domek, je to domek energeticky pasivní a nachází se stejně jako 11 dalších podobných domků v obci Koberovy v Českém ráji.
Domky vypadají asi nějak takhle:




A takhle se v energeticky pasivním domě sleduje prasátko Peppina:



První den jsme si vyšlápli na Klokočské skály



přes zříceninu hradu Rotštejn



Miky jim tam orazítkoval pár vstupenek, my ochutnali několik druhů chleba a šli jsme dál , přes výhled na Trosky





přes stín kapradiny



a pak ještě přes jakýsi penzión, kde jsme si dali pozdní (ale opravdu nedobrý)oběd a přes ledňákovou a langošovou zastávku v místní hospodě zpět "domů" krásným letním podvečerem.

P.S. Tomášovi díky za jednoduchou ale výbornou večeři. Fine dining jak má být!