"Snad každý z nás má přítele, s nímž se instinktivně dává do řeči, je-li sám. U mě to je Josef Florian, " říká kdesi váš tatínek. Měl někoho takového i po roce 1941?
J: Takového druhu ne. Florian byl v tatínkově životě veliká šance, přišel k němu mladý, když potřeboval orientaci.
Máte vy někoho takového?
J: Nevzpomínám si.
Není takovou osobou pro vás sám Bohuslav Reynek?
J: Teď už ne. Musíte si uvědomit, že když je někdo dvacet třicet let pryč, vytratí se z mysli. Každodenní přítomnost už není tak samozřejmá, musí se mi o tatínkovi v noci zdát, někdo mi ho musí připomenout, aby se to oživilo. Tyhle věci bývají spíš literární nebo předstírané vyznání. Žal musíte jednou pochovat. To neznamená, že by byl zapomenutý, ale aktuálně přítomný v každé chvíli není.
D: Postavička na obzoru.
J: Připomíná mi to, jako když loď mizí z očí. Dlouho je to loď, a pak už jen tečka.
D: Je to fyzický, fyziologický zákon. S tím se nenechá nic dělat. Obrazy a básně ale zůstávají...No a čekáme na ty šroubárny!
Daniel Reynek-Jiří Reynek-Rozhovor Aleše Palána: Kdo chodí tmami
No comments:
Post a Comment