Nicméně, jako odměnu za to, že jsme tak věrní, dostali jsme zájezd do Hrusic do muzea Josefa Lady. Normálně zájezdovým autobusem. Miky byl u vytržení.
Pár skulptur ze zahrady muzea:
Začalo se prohlídkou. Provázela nás paní víla. Miky chtěl pořád ven:-)
Takže na nic vlastně nebylo moc času.
V jedné místnosti jsem si připomněla pár zapomenutých pohádek. Tady zrovna víla připomíná tu o Sněhurce, ale ne tu s trpaslíky, ale tu, kterou si uplácali dědeček s babičkou ze sněhu, protože neměli žádné děti. Když pak s ostatními dětmi skákala přes ohýnek, zmizela jim jako obláček, Drsné, ale opravdu se mi okamžitě kdesi z hlubin paměti vynořila.
Mikymu se celkem zamlouvala čtyři velká plátna - roční období. Dalo se o nich pěkně povídat.
Po prohlídce byly pro děti připravené různé soutěže. Opičí dráha
skládání Mieše
rybolov ( a další)
Mikyho ale stejně nejvíc bavily kuželky, ty však byly mimo soutěž. Ale medaili a malý balíček nakonec stejně dostal, je to šikula:-)
Dalším bodem na programu bylo opékání buřtů, ale protože se blížila doba Mikyho odpolední siesty a např. já buřty nejím, rozhodli jsme se dále pokračovat po vlastní ose. Nejdřív jsme si dali na návsi oběd - jak nesnáším (nejen) v hospodách vyhrávání nejhorších písní všech dob z českých rádií, tak v Hrusicích se mi ho opravdu dostalo vrchovatě. Nestačilo to asi vevnitř v restauraci,tak si ještě paní otevřela přímo na návsi stánek se zmrzlinou a z kazeťáku vyhrávala to samé. Jako nechápu, že jí to tam tolerujou.
Ale jinak jsou Hrusice pěkné, jen moc blízko dálnici, která o sobě taky dává vědět.
Tohle je průčelí kostela sv. Václava.
Domů jsme se vrátili vlakem. A to my zas můžeme.
Tady pozorujeme mravenčí stezku.
Znaveni výletem.
Tož pěkná akce to byla:-)
No comments:
Post a Comment