Bye, bye Barnum

Dneska jsem dočetla Polovičního bratra Loučím se tedy s hlavním hrdinou Barnumem, klukem, kterého ve škole šikanujou, že málo vyrostl a později alkoholikem snažícím se psát filmové scénáře. Jak někdo trefně poznamenal na Facebooku, při četbě by se člověk mohl popisovaných pocitů skoro dotýkat. Christensen se taky dost zabývá otázkou času, v jednom bodě se mu před očima odvijí několik časových rovin.
Po přečtení jsem si musela vygooglovat pár obrázků.


Ostrov Rost, odkud pocházel Barnumův otec a kam se Barnum vrátil, aby pochopil, kde je jeho místo.


Jméno téhle ulice v Oslu si dokonce pamatuju, znám ji už z "Beatles.


Herečku Lauren Bacall měla Vivian v pokoji na stěně, ale později se ukázalo, že to byla její matka, než přišla při autonehodě o obličej.


Na filmu Dny vína a růží s Jackem Lemmonem spolu byli Barnum a Vivian. Vivian sice prohlásila, že to byla "sračka", já si ale pamatuju, že jsem film viděla kdysi v televizi a silně na mě zapůsobil. Film pojednává o alkoholikovi a Barnum se tak na filmovém plátně setkává vlastně sám se sebou o trochu později.

Ten hubený starý člověk se obrátí. Je to můj bratr. Jeho oči mě nehnutě pozorují. "Proč ses vrátil?" zeptám se. A nevím, jestli se dívá na mě nebo na matku, když odpovídá: "Abych ti tohle všechno vyprávěl."