Třebíč, day 2

V Třebíči mají krásné říční lázně.







Bohužel už nebylo takové teplo jako den předtím, vlastně se docela ochladilo, chvílemi pršelo, voda byla jak led, některým to vůbec nevadilo, někteří tam nevlezli.



Taky tam mají, hned vedle tratě,větrný mlýn.



Mad after being served a shitty omelette.


Tady by mi ji určitě naservírovali skvěle..




co mě zaujalo - zahlédla jsem, že tam prodávají moji tašku a že mají stolky u kostela, tzn. obsluha se naběhá, ale je od nich milé, že zajistili posezení na tak příjemném místě. Tak příště.
Te´d už jen zpět bouřkovou Vysočinou domů.
Sečteno a podtrženo: Mikulov, Valtice a Třebíč - tři nová krásná místa, která jsem tohle léto objevila.

Třebíč, day 1

Do Třebíče jsme se vypravili na mini-dovolenou, vlakem, jen na dva dny. I když je Třebíč vlastně docela blízko od nás, byla jsem tam poprvé.

V penzionu Černý orel nás vítaly bonbony na polštářích (i když vedrem trochu změklé).





Kdykoliv pobýváme v nějakém tom hotelovém zařízení, Mikyho nejvíc baví otevírat a zavírat dveře u sprchového koutu a hlásit při tom stanice.

První naše cesta do města vedla k bazilice sv.Prokopa. Je to opravdu krásný prostor, šedivý kámen rozjasňují iluminace v oknech. Podzemní katakomby působily věru magicky.
Tady je Miky v bylinkové zahrádce před bazilikou - bazalkou. V ruce třímá plán města, podle kterého nás vedl.





V Třebíči je velice rozsáhlá židovská čtvrť. Je plná úzkých uliček, po schodech se dostanete do další úrovně čtvrti. Připomnělo mi to Španělsko, nejspíš Granadu.





V synagoze byla výstava ze soutěže na téma judaismus. Zaujal mě např. tenhle obrázek.



Interiér synagogy, v patře expozice židovství v Třebíči, taky interaktivní model židovského města - vyberete si domeček, rozsvítíte si ho a model vám o něm vypráví.



Tohle je taková hlavní třída celé čtvrti, my právě míříme do chráněné kavárny Vrátka,




kde vám ke kávě naservírují tradiční židovské cukroví.



Tady mě zaujaly závěsy v okně.



V židovské čtvrti se každým rokem koná kulturní festival Zámostí, nebylo by špatné někdy zavítat. My jsme se pak procházkou podél řeky Jihlavy a přes most vrátili na hlavní náměstí. U řeky v současnosti nejspíš budují pěší zónu.



Na terase hotelu Zlatý kříž jsme si vychutnali Zonku a pohled na celé město.



Když pak Miky znaven tím vším sightseeingem usnul, my s Ondrou jsme ještě zašli na večeři - seděli jsme na zahrádce, Mikymu pod okny.

Reminiscence

na Strom života

Kdo se Mikymu líbil v ZOO Jihlava

Hroch chodící se koupat



sova (to je vůbec jeho oblíbenkyně-pořád se ptá, kde žije a kdy bude lítat)



a taky jezírko

Double rainbow

Národní památník odposlechu, Lipnice nad Sázavou

Výlet já, Miky, babička.
Zastavení první - Ústa pravdy



Zastavení druhé - Bretscheiderovo ucho. Snad ho na fotce najdete.



Zastavení třetí - hospůdka u lesa s výhledem na hrad Lipnice.



Zastavení čtvrté - Zlaté oči. Snažili jsme se moc, už jsme tam skoro byli (třetí monument je totiž od Lipnice mírně vzdálenější), ale nakonec jsme se museli vrátit, aby jsme stihli autobus zpět domů. Tak přikládám fotografii z roku 2008, kdy jsem byla na Lipnici s Marcelou a vlastně už i s Mikym:-)



Autorem díla je sochař Radomír Dvořák.

Road trip week - part II, day 4

Ráno nám Jaruš naservírovala snídani na terase (a to tak, že i s předkrmem), no a prostě byla plně k dispozici:-)



Věděly jsme, že dnes už to moc legrační nebude, že už se jede dom, že bude loučení...



Šly jsme se projít do zámecké zahrady a poseděly jsme v bylinkové zahrádce, takhle jsme z ní viděly zámek.



Autem jsme dojely k nedalekému bývalému hraničnímu přechodu, z kterého je dnes Muzeum železné opony.



Z budovy muzea vyřvával Michal David, jakožto dobová kulisa, docela výstižný (a odporný) kontrast toho, s čím se pak člověk setká uvnitř.







Úplně poslední zastávka našeho road tripu - Kolonáda na Reistně.



Seděly jsme, svačily a přemýšlely, jaké to bude v důchodu (důchod rozuměj až děti vyrostou,to je teď časté téma) a jak se vlastně na ten důchod těšíme a jak budeme cestovat a jezdit na kole...vtom se před námi objevily dvě paní z mé rodně vísky, maminky mých spolužáků ze základky, že tu prý jsou na dovolené na kolech. Budoucnost zhmotněna před očima!
No ale byl čas jet domů, zpět k ratolestem. Tak ještě pohled na Valtice



a pak už jen káva a zmrzlina na pěší zóně v Břeclavi a bye bye see you soon!
Bylo smutno - mně u džusu v Brně na nádraží, Petře u kafe z benzínky...