Právě jsem na FB chatovala s kamarádem z USA - Dylanem Mayem, bylo to moc fajn.
Tři věci, které mi okamžitě vytanou na mysli, když si na něho vzpomenu:
1) revoluce - pořád jsme chtěli dělat revoluci, pořád jsme o ní mluvili. Vrcholem revoluce mělo být převrhnutí stolu s dorty a muffiny a koláči na nedělním brunchi.Nepodařilo se, Lodge zůstal nereformovaný. Ale bylo to- SO MUCH FUN.
S Dylanem jsem se vždycky hrozně nasmála.
2) Poslední léto v Lodgi, Dylan už přijel jen na dva dny na návštěvu. První den jsme seděli večer na terase a povídali si. Pak jsme šli do baru. Druhý večer byl u nás a zpíval vlastní tvorbu. Úžasnej večer.
3) Pak si na něho vzpomenu v souvislosti s jeho tátou, zpěvákem Tomem Mayem.Vždycky spolu hráli, když Tom přijel do Lodge koncertovat. Jednou pod Tomem spadla židle. "Oh no, Dad!", poznamenal Dylan. To mě ještě dneska rozesměje.
Tomovo cédéčko mám doma, ale nemůžu ho poslouchat. To pak sedím na schodech padesát čtyřky a kouřím a venku prší a už se blíží konec sezóny a podzim a stromy v employee loopu omamně voní.

Pyjama day

Dnes jsme ani já ani Miky nevylezli z pyžam. Nějak to nevyšlo. Miky v noci špatně spal, budila ho rýma a kašel, tudíž jsem nespala ani já. Dopoledne s ním byl Ondra, já jsem dospávala. Pak byl čas na poobědový spánek - Mikymu ještě nebylo dobře, tak jsem u něho musela ležet a opět jsem si dáchla. Pak už nemělo cenu se převlíkat. Venku je pořád temno a zima. Miky už si odpoledne pěkně hrál, snad už na tom bude zítra líp. Poslouchali jsme poslední album Reginy Spektor, ona je úžasná. Tahle písnička je skvost. Báseň. Umí to takhle například ještě Paul Simon (mimo jiné). Připomíná mi to trochu jeho Book ends.

I found a wallet,
I found a wallet
Inside were pictures of your small family
You were so young, your hair dark brown
You had been born in 1953
Your winter birthday was stamped on the plastic
Of a license so recently expired
I was so tired as I walked through my door
I let all the contents of your wallet on the floor

And like a holy relic
Or a mystery novel
I thumbed them in the dim light
Searching for a clue-
A Blockbuster card,
An old stick of Juicy Fruit
A crumpled receipt for a pair of leather boots

I have no wallet,
I have no wallet
I keep my cards together with a blue rubber band
And with a free hand I search in my pocket
For pieces of, pieces of paper and change

I'll take your wallet
To my local Blockbuster
They'll find your number
in their computer
You'll never know me
I'll never know you
But you will be so happy
When they call you up.




Začala jsem číst knížku Beatles od Larse Saabye Christensena. Zatím to vypadá, že po Mistrovi a Markétce je to to, co potřebuju. Škoda, že člověk nemá takhle zaznamenané vlastní roky dospívání. O čem jsem to vlastně přemýšlela a snila po večerech v pokojíčku?

Do Lípy jezdím nejradši, když máme možnost zdržet se déle než přes víkend a zůstat aspoň jeden všední den, tak jak se nám to podařilo tentokrát, kdy jsme mohli zůstat až do úterka. Je to jako utéct tomu všemu, tam kde jsem byla malá a vlastně ještě pořád jsem. Navíc z pánského osazenstva byl přítomen pouze Pepča (do neděle), tak máma nebyla pořád uvázaná u plotny a mohla být i víc s Mikulášem (a já u Internetu:-))
Takže tady máme ty dva kámoše:



Vzácná chvilka s dědou:



Z výprav na půdu za pavoukem:



a do laboratoře za sovou, kočkou a medvídkama s prskavkou



tohle je záběr z dálnice



Dívaly jsme se s mámou na předávání Českého lva, smála jsem se vtípkům Polívky a Lišky jak divá. V pondělí jsem si pak v lidovkách přečetla velice negativní kritiku -no tak je to tady, zprimitivněla jsem. Každé pondělí teď taky dávájí ruský seriál Mistr a Markétka (knížku jsem právě přečetla). I když je knížka hodně složitá a asi ji tak úplně nechápu, podněcuje moji představivost. Seriál už tak nečiní. Nepřekvapí, když někdo proleze zrcadlem, kocour vypadá jak postavička vytvořená v Pixar Studios. Ale budu se dívat, abych si to zrekapitulovala a třeba i dopochopila.
Taky jsem konečně videla Janu a jeji dva kluky - Tadeáše a Matěje - narodili se 2.1.2010, dvakrát jsme spolu byli na procházce. Foto zatím chybí, kluci byli zachumlaní v kočárku, koukaly jim jen nosíky. Příště, až bude jaro.
Jen si sem dám ještě jednu fotku z cesty zpátky do Prahy, líbí se mi, je taková milá, dětská.



Cesta zpátky byla krásná, úžasné světlo. Miky už je takový hodně vnímavý, dokonce mi i chvíli posedí na klíně a popisujeme si, co se děje kolem.

V Lípě

"To the outside world we all grow old. But not to brothers and sisters. We know each other as we always were. We know each other's hearts. We share private family jokes. We remember family feuds and secrets, family griefs and joys. We live outside the touch of time. "

Clara Ortega in Cultural Diversity and Families , Bahira Sherif Trask

Naposledy jsem byla v kině na filmu Control. Byli jsme na něm s Ondrou ve Světozoru asi měsíc a půl předtím než se narodil Mikuláš.Docela intenzivně jsem pak na Iana Curtise myslela. V létě mi Marcela přivezla ze Skotska knížku, kterou o Curtisovi napsala jeho žena Deborah. Knížka je stejně depresivní jako film, osobnost Iana Curtise mě tam však moc nepřesvědčila.
Včera jsem byla v kině poprvé po celé té dlouhé době. V pomaturitním studiu máme jarní prázdniny, čekala mě tedy jenom odpo hodina v ČSOB, tak jsem se rozhodla udělat si pěkné dopoledne. V Palace Cinemas na Andělu hráli od 11:45 Kawasakiho růži.
Hřebejka jsem nikdy nemusela a filmy, které od něho znám jsou mi spíš protivné. Schematičností postav, hláškami...Tohle je jeho první film, který mě dostal. Není dokonalý, ale má smysl, je to správný krok na cestě k zamyšlení se nad naší minulostí. Mě k zamyšlení dovedl. Herecké výkony velice dobré, někdy až strhující (Dana Kolářová a Lenka Vlasáková -scéna v lese).



Pak jsem měla ještě čas, tak jsem skočila do knihkupectví koupit Mikuláškovi tuhle knížku. Jsem posedlá nakupováním knížek do zásoby. Pak už třeba nebudou. Tak nezbývá než jen doufat, že Miky bude jako ten Gaston a taky se bude pořád ptát.

Ušní patálie nadále pokračují, Mikymu dnes už podruhé píchali obě uši. Je to hrdina. Plakal moc, ale stejně je to hrdina.

Včera se konečně vyjasnila příčina Mikyho horeček - oboustranný zánět středního ucha, píchali mu obě ouška, bere antibiotika a vypadá to, že mu jdou k duhu. Zánět středního ucha byl rozhodně lepší varianta než zánět ledvin, kterým nám hrozili. Však jsme taky na odpolední vyšetření do Krče dorazili sbalení kvůli případné hospitalizaci (já s očima od pláče).
Dneska večer jsem se nás snažila vyfotit, abych zachytila moje nové hérdú:


Né, nesnažím se vypadat punkově, jenom říkám sýýýýýýýr.