Do Pardubic jsme dojeli RegioJetem, vlakovou variací na všem dobře známý žlutý autobus od Student Agency. Takže káva, džus, noviny...Až ve vlaku jsme se dozvěděli, že je dokonce možné rezervovat si dětské kupé, tzn. kupé s dětským koutkem, ale paní, co s námi cestovala měla sama tři děti, takže byla naštěstí celkem tolerantní a její laptop taky všechno přežil.
V Pardubicích jsem byla naposledy asi když jsem tam přesedala cestou na nějaký dávný vandr.
Je to pěkné město, v neděli byly ulice klidné, takže jsme se cestou na zámek příjemně prošli.
Kluci byli z vláčků samozřejmě nadšení, Miky je celkem mazák, v Království železnic na Smíchově už byl několikrát, ale Dominik byl jak u vytržení. Myslím, že slovo vlak řekne možná častěji než máma nabo táta.
Jednu část výstavy zaplnily i historické hračky, to bylo spíš zase něco pro mě.
Tenhle dobře rozjetý výlet nám ale mírně pokazil zážitek z pizzerie na náměstí, jméno už bohužel nevím. Čekání na jídlo skoro hodinu (bez jakékoliv omluvy personálu), jídlo nic moc, a jak už jsme čekali tak strašlive dlouho, pro děti to začlo být neúnosné a Miky pak při odchodu svrhnul omylem pivo na jednu ženu, která to bohužel moc sportovně nevzala, naštěstí to všechno přežil aspoň její mobil. Museli jsme tenhle gastro zážitek vydýchat procházkou kolem Labe. Kávu jsme si dali v Costě na nádraží. RegioJet už byl plný, takže do Prahy jsme cestovali écéčkem narvaným k prasknutí. To jsou ty nedělní návraty!
No comments:
Post a Comment