Sama v Brně

Vždycky v lednu to na mě sedne, novoroční deprese, zimní únava a musím vypadnout, dát si voraz. Loni jsem to vyřešila posezením ve Šlágru s dlouholetou kamarádkou, která se náhodou vyskytovala v Praze a ten samý den odpoledne návštěvou výstav Františka Kupky a Františka Drtikola s kamarádem (méně dlouholetým). Letos jsem svůj požadavek rozšířila na to, že chci být úplně sama a úplně jinde než v Praze. Tak jsem si k narozeninám nadělila jednodenní výlet do Brna, města mně snad nejmilejšímu. Už jenom pro tu cestu vlakem:-) V Brně jsem posnídala tohle kokíno v kavárně Tungsram Chodíme sem vždycky v létě s Petrou, bylo to trošku zvláštní sedět tam bez ní a ještě k tomu v mrazivém sobotním dni, kdy ulice zely prázdnotou, naštěstí jsem ale měla bohatý program, takže na smutnění nebylo moc času.

Ve vlaku jsem si v Lidovkách přečetla Chuchmovu recenzi na výstavu díla Vlasty Vostřebalové Fischerové v Pražákově paláci, zaujalo mě to, a tak jsem se po mírném shoppingu vydala právě tam.
  

Strávila jsem tam dlouhou dobu (však jsem za to taky byla dozorem pochválena), bavilo mě seznamovat se s autorčiným životním příběhem, s jejími názory, přemýšlet o ní, jak jí bylo...Malovala lidi na okraji
společnosti, ženy, děti, krajiny, výjevy ze snů i z filmů.   

 

Před dalším bodem programu jsem se posilnila tradiční minestrone ve Spolku a pak jsem nasedla na šalinu směr Krpole, kde ve Fait Gallery probíhá až do půlky března výstava Petra Nikla Lidé z Manhattanu. Tenhle obličej na vás vykoukne při vstupu do výstavního prostoru.

 Koukáte na něj z balkónku jako z vyhlídkové terasy mrakodrapu a pak sestoupíte dolů a procházíte se

mezi newyorskými postavičkami až se s některými setkáte opravdu tváří v tvář. Kdopak/copak je asi tohle?

 

Šalina mě pak zavezla žpět do centra, kde jsem koupila Dominikovi dárek k blížícím se narozeninám, a pak jsem do sebe ještě stihla hodit dva punče v čokoládovně Minach (tuším, že bývalá kavárna Alfa), abych se tak dostatečně připravila na cestu zpět. Vlak měl zpoždění, takže jsem si nakonec  užila i atmosféry brněnského nádraží.
Bylo to krásné, Brno, díky za azyl a brzo snad na vi!