Vinoř podruhé

V září se nám výlet do Vinoře moc líbil, a tak jsem se rozhodla zorganizovat ho ještě jednou, tentokrát pro holky z práce. Bylo to ten víkend, co poprvé nasněžilo. Během sobotní vánice jsme netušily, co na nás v neděli bude čekat a jestli vůbec vyrazíme. Ráno bylo jasno, jen na ulici se válely popadané větve....a tak jsme jeli... Oranžové listoví pocukrované sněhem vypadalo opravdu nádherně, i když frišno bylo, to nemůžu říct. Dominikovi se nelíbilo v kočárku a plakal i v nosítku, protože už asi zažil i větší vedra. Přes cestu byly na pár místech popadané stromy, tak jsme musely přenášet kočárky i děti. Ale bylo krásně. V bažantnici se procházel červený mužíček

a v kaštanové aleji jsme se propadali do bahna

S tolika dětma člověk pořád musí vyndávat z baťůžku svačinky a pití, zastrkávat podolky, utěšovat, povzbuzovat, fotit, takže taková tříkilometrová trasa se pak jde tři hoďky i víc.

Ale do hospody jsme nakonec dorazili. Miky měl hlavní slovo a vyřvával jak Pepin z Postřižin, to on tak dělává. Měla jsem výbornou dýňovou polívku, dýně jsem si tenhle podzim dost užila a za rok v tom hodlám pokračovat.

V Parze v metru už je pak nešlo zvládat vůbec, ale to nás určitě neodradí od nějakého dalšího výletu.