English Cake

Tak jsme s Mikulášem vyrazili na angličtinu do Kakaa. Setkání bylo na webu označeno jako pohádka s angličtinou, ale nakonec z toho bylo takové cvičení, kde děti reagovaly na pokyny v angličtině (stand up, close your eyes, clap your hands apod.) poznávaly a vybarvovaly obrázky (např. cake, banana, chocolate), říkaly, co z toho mají rády, zpívaly, a nakonec si takový malý dort i samy připravily.



Myslím, že celkem povedené. Já rozhodě nejsem žádný fanatik a Mikyho do angličtiny nijak netlačím. Tohle jsem zvolila spíš jako takovou možnost, jak strávit odpoledne, setkat se s dětmi, vyzkoušet něco nového. Je mi jasné, že angličtina je důležitá (a já ji miluju) a jednou na ni stejně dojde, ale nemyslím si, že když dítě už ve třech letech nebude ovládat pár slovíček, znamená to, že dveře na Oxford jsou pro něho navždy zavřené (navíc je mi zrovna tohle úplně jedno). Jde asi spíš o to, aby dítě pak nevnímalo angličtinu jako naprosto něco cizího, neproniknutelného, ale aby mu byl blízký její zvuk a melodie. Asi takhle nějak.
Ale zrovna na tomhle setkání jsem viděla, jak někteří rodiče jsou ambiciózní. Dítě se začlo pošťuchovat, smát se a hned ne ne, sit down and listen. Docela buzerace pro dítě tak tři roky mládo...
Onehdá jsem našla tenhle citát. Moc si přeju, abych se jím dovedla řídit.

Erich´s visit

Kamarád Erich z Ameriky vždy jednou za pár let vyrazí na svou evropskou tour. Ten čas nastal právě minulý týden. Čeká nás stěhování, a tak jsem měla nejdřív obavy, jak to všechno zvládnem, cítila jsem se na to docela unavená, ale nakonec vše proběhlo celkem v klidu a hodně jsme toho stihli.
17.11. jsme zapálili svíčku u Hlávkovy koleje, kde bydlel Jan Opletal



a pak i na Národní.



Vlakem jsme si zajeli do nádražky v Braníku.



Zašli jsme na Brada Huffa do Globe Café, kde hraje každý pátek večer od 6 do 7 během happy hour. Brada Huffa oba známe z Grand Lake Lodge v Coloradu, kde jsme spolu pracovali. Brad tam hrával každé úterý v baru, no a teď prostě už nějaký ten pátek žije v Praze, Klasická American night, bar, burger a hranolky, Mikyho první "kalba".



Erich pak pokračoval s Bradem do Absinth baru, kde hrává snad každý den, k nám dorazil až ve 4 ráno. V sobotu se mu pak nikam nechtělo (se mu nedivim). My jsme si udělali procházku do Stromovky.
Já a Erich jsme pak večer šli na film, který je určitě kvalitní, já jsem bohužel celou dobu bojovala se spánkem.



V neděli jsme se vyvezli na věž,



abychom mohli obdivovat Prahu plnou smogu,



a pak jsme si dali výbornej pozdní oběd v Akropoli (interiér František Skála). Pošmourné, depresivní nedělní odpoledne, kdy nikde nikdo není. Ale pěkně jsme si popovídali.



A teď už asi nastal čas balit, dál už to odkládat nejde. Myslete na mě:-)

Kořenov

Tradiční podzimní setkání s partou kamarádů, tentokrát na rozhraní Krkonoš a Jizerských hor.
Prostě zhruba někde tady:



A tady jsme bydleli:



Po páteční cestě autobusem jsem měla velkou chuť jen tak si vlízt do postele a číst si(a taky jsem to udělala a k tomu jsem ještě skoukla Vyprávěj), ale nakonec mi to nedalo a šla jsem i na chvíli posedět do restaurace.

V sobotu jsme podnikli výšlap na rozhlednu Štěpánka. Miky svědomitě ťapal (samozřejmě s občasnými přestávkami u Ondry na zádech, taková vlastní verze indiánského běhu). Tentokrát šlo spíš o to, jestli to vůbec ujdu já (ještě že mám ty stahovací punčochy).

Bylo nádherně.







Potkali jsme tohle miminko:



Tady si Miky vyžádal pauzičku.









Na Hvězdě se celá parta sešla na oběd.



Rozhledna Štěpánka. Byla z ní vidět i Sněžka.







Soumrakem domů.



Kolem evangelickéh kostela (kaple?).





A nestačilo nám to, museli jsme si ještě dvakrát obejít chatu s lampiónama.







U knížky jsem málem usnula, ale ta motivace chvíli si posedět, popovídat si a něco se dozvědět je asi příliš silná.

V neděli už pak jenom sejít na vlak a cestovat domů. S obědovou přestávkou v Turnově.

David a Goliáš

Miky už uzrál pro tuto píseň. Je to moje zamilovaná, naučil mě ji táta, od dětství si pamatuju slova. Jen jeden verš mi dělá trošku problémy, tak to tu mám, abych si ho vždy mohla připomenout.

Smutná zpráva

Zemřel Ivan Martin Jirous. Jednu z jeho básní dal můj kamarád na FB. Sdílím...


Když uléhají beránky
za obzor na západ,
půjdeš Františko taky spát.
...
Když vítr, který pásl je,
ulehne na souvratě
zavřou se oči Martě,
usne a spí.

A andělíčci přiletí
na čela postýlek.
Vůně dne rozleží se v snech
a s vůní noci promíchány
obalí něžné usínání.

A zahrady se naplní
rosou a milostí.
Svěceným zrním ptáky v hnízdech
andělé pohostí.

Petřín

Mikulášova první jízda lanovkou.









Krásné nedělní odpoledne, Petřín hrál všemi barvami.









Miky už začíná ochotně pózovat.



Dokonce trval na tom, že ho musím vyfotit pro tatínka, jak jde ze školky a takhle se sám instaloval pod značku (rád je cestou ze školky poznává).



Mimochodem šel včera ze školky s pochvalou, paní učitelka mi říkala, že je to taková jejich "perlička" - jednak si všechno umí ošéfovat (víme), dbá na to, aby měl podepsané výkresy, samozřejmě jezdí celou pražskou MHD a učitelky se od něho už dozvěděly např. že Norsko je země.

Tu petřínskou neděli jsme zakončili pozdním obědem u táty a Milady.

My job

Vrátila jsem se na těch pár měsíců, než zase zalezu do nory, k tomu, co jsem už kdysi dělala - starám se tak trošku o některé naše lektory, hlavně jim tedy chodím na hospitace a snažím se předstírat, že tomu rozumím víc než oni. Na tyto účely jsem vyfasovala netbook a když pak po nocích píšu hodnocení vypadá to na mém pracovním stole někdy i takto:



Nenafasovala jsem ale žádné stálé hodiny, působím navíc ještě jako suplující lektor (s baťůžkem po Praze:-)). Díky hospitacím a suplování se dostanu na různá místa, často do honosných sídel různých firem (to se pak ptávám, jestli je to vůbec zapotřebí...), ale i do zajímavých staveb....jako např. minulý týden do firmy Sipral.
Vyfotila jsem si tam na dámské toaletě světlo - žárovku, samolepku přilepenou na zrcadle.
Budova zajímavá, ale bývá tam prý v létě moc vedro a v zimě moc kosa.



Taky samozřejmě nakouknu kolegům do kuchyně...


Zde seznam trestů za používání češtiny ve výuce.

Jsem ráda, že se zase můžu účastnit akádích porad, to byla vždycky moje nejmilejší část:-) Mám štěstí na výborné kolegyně a kolegy, a naše setkáni mi vždycky přijdou hodně inspirativní.
Mám za sebou i dvě koučinková setkání pro lektory, která vede právě jedna kolegyně - zatím jsme probírali, jak vlastně vnímáme svou učitelskou roli a taky co dělat, když studenti "zlobí". Příští setkáni mi unikne,ale to poslední prosincové snad ještě stihnu.
Taky se snad u nás rozjede projekt Book Swap, kde by si lektoři navzájem vyměňovali knížky v angličtině. Já už jsem pár kousků věnovala, tak uvidíme, co ti druzí.
A tento pátek jsem byla na prezentaci učebnice Global z nakladatelství Macmillan - a stálo to za to, vzorek učebnice zdarma s e-workbookem k tomu. Podle prezentace bych tem měla najít spoustu dalších materiálů, které si studenti můžou stahovat do mobilu, budou-li o to mít zájem. Ale kde najít čas to všechno proštudýrovat?