Přivítání na nádraží.
Prameny.
Mimo jiné se tenhle den vyznačoval mou neskutečnou žravostí. Minutu po obědě - a měla jsem hlad. A toho sladkého, co jsem do sebe nacpala....No nechci se vidět v lednu.
Pozmrzlinová pauza.
Miky už konečně ví, po kom je pojmenovaná stanice metra Jiřího z Poděbrad. On se teď tak pořád ptá: a proč se to tam tak jmenuje, proč Pankrác? proč Vodičkova? atd. Budu muset na tohle téma splašit nějakou knihu. Tady si s fantazií nevystačím.
Na zámku sídlí Ústav jazykové a odborné přípravy UK,
ale mají tam i filmovou kavárnu, kde jsem svou eskapádu završila horkou čokoládou se šlehačkou (naštěstí mi s ní Miky docela pomohl).
Pak už jen krásným svatováclavským večerem směrem na vlak.
Cestou domů ve vlaku partička mladých komunistů - hodně divná záležitost.
Znaveni jsme přistáli v Praze.
No comments:
Post a Comment