Jaro je tu!

Miluju kytičky. Tak ještěže mám Mikuláše, pořád mi nějaký nosí:-)

Musím se pochválit

Byla jsem si dnes vyzvednou certifikát City&Guilds - Certificate in Spoken English Test for Business a stálo na něm tohle:



Měla jsem radost.

Víkendové večery budou ve znamení příprav na intenzívní kurz pro HR, který učím v pondělí a úterý. Máma přijede hlídat Mikuláše.
Takže opět přípravy. A já bych se tak ráda natáhla na gauč a pustila si Kočku na rozpálené plechové střeše. Možná v důchodu...

Train lovers

Nebylo vyhnutí. Po hrách na cestování autobusem a letadlem došlo samozřejmě i na vlak. Kamarádům jsme procvakávali jízdenky a dokonce dostali i občerstvení ve frormě oblíbených sušenek Bebe.



Taky jsme si dva vláčky vyrobili z barevného papíru. Jeden, který veze hračky a kde strojvedoucí je krtek.



Druhý byl přímo na Mikyho žádost, něco, co, jak říká "známe z YouTubu" - kytičkovaný motoráček. Ano, ten roztomilý, kytičkovaný, oranžový socdem motoráček. Chudák motoráček! Tak jsme aspoň zvolili umírněnější žlutou verzi a nejede tam Paroubek ani Sobotka, ale pejsek s kočičkou nám jedou umýt podlahu:-)



Zde ještě jen tak pro zajímavost odkaz na naši nejmilejší železniční trať. Chtěla bych si ji takhle nafotit v létě.

Kde je doma?

".....pšš, sýkorko malá, houpy hou,
jen co budeš trochu větší, poletíš domů za mámou", čteme si z knížky Krtek a jaro.
"A kde ty máš mámu, Miky?", ptám se.
"Doma."
"A kde je doma?"
"Praha hlavní nádraží."

To mám za ty svoje rolový hry!

Murakami a Beatles

Během toho soumraku, ze kterého se tajil dech, jsem si najednou vzpomněl na Hacumi. A v ten okamžik jsem najednou pochopil to tajemné cosi, co tolik rozechvívalo duši každému, kdo ji potkal. Byla to nenaplnitelná, nikdy neuhasitelná žízeň, podobná touze po mládí, které se už nemůže vrátit. Spalující, čistá a nevinná touha, již jsem už dávno a dávno někam založil a zapomněl na ni, abych se až po dlouhých letech rozpomenul, že ve mně kdysi existovala. To, co ve mně Hacumi probouzela, byla jen jedna dlouho spící část mé vlastní duše. Když jsem si to po letech uvědomil, málem jsem se rozplakal. Až teď jsem přišel na to, jaká byla Hacumi vzácná osoba, a přišlo mi z toho nesenesitelně smutno. Někdo si ji měl všimnout a zachránit ji, dokud byl ještě čas.
Haruki Murakami: Norské dřevo



Nedá mi to a musím sem dát i "jak to bylo dál". Z Beatles na Shea Stadium mi vždycky naskakuje husí kůže, mají v sobě to mládí, co už nejde vrátit zpět, asi.


Mimochodem jsme dneska s Mikym v New Yorku několikrát byli. Máme tady totiž letadlo, tak jsme si zaletěli na oběd. Mikyho zatím nejvíc baví dělat stevarda, nosí mi tu kávu, tu džus:-)

Máme neštovice

Miky i já, tak už jsme týden zavření doma. Už je to snad na ústupu, ale Miky má docela šílený strupy.Hodně ho to svědí, něčím ho natřít je docela záhul...Mě to svědilo tak den, ale přijdu si úplně hrozně unavená, bolívá mě hlava, mám boule za ušima, to nevím, jestli zmizí? Miky přes den úpně normální chování, nese to fakt statečně (možná líp než já, já jsem hrozně protivná), jen v noci se budívá kvůli tomu svědění. Ale aspoť to už bude mít za sebou.
Ještě minulý pátek, cestou z divadla jsem si říkala, jak aspoň jednou za čas potřebuju vidět světla velkoměsta, uklidňuje mě to, přes den bývá Praha nehostinná. I den nato, když jsme byli s Mikuláškem na vláčcích v Království železnic mi bylo nejlíp, když byla noc a ve vlacích, na nádražích, v oknech domů a restaurací se svítilo. Prostě mě to uklidňuje. Takže teď mám utrum.
V knihovně jsem úplnou náhodou narazila na milou knížku Ema Naopak od Gunilly Woldové. Mikymu se moc líbí. Knížka má dvě části, první, Ema Naopak je o tom, jak Ema umí zlobit.
Tady pije způsobně kakao,



ale když se změní v Emu Naopak, jí kakao lžičkou. No viděl to kdy svět?



Prostě v tomhle duchu.
Druhá část se jmenuje Ema spravuje hračky a je o tom, jak si Ema spravuje hračky (inu Švédsko!) a navíc ošetřuje mladšímu bráškovi poraněný prst.



Taky jsem narazila na výbornej blog, plnej jednoduchejch a moc pěknejch aktivit. My teď ujíždíme na týhle:-)

Bloggers Day of Silence

Abych uctila památku obětí neštěstí v Japonsku, rozhodla jsem se připojit k této iniciativě:



Pravidla zkráceně v češtině-tento pátek žádný příspěvek na blogu, informovat o své aktivitě také čtenáře a vyzvat je k příspěvkům na záchranu postižených oblastí. Budu ráda, když se připojíte, i ta nejmenší pomoc se počítá.
This Friday your Reader will be less crowded and your inbox a little empty. The blogosphere is going silent in rememberance and observance of the recent devastation in Japan. Join me and other bloggers this Friday by lifting up prayers and offering support to Japan.


To donate and get involved visit For Japan With Love! For more details check out Ever-Ours or Utterly Engaged.

U nás se dá samozřejmě přispět dárcovskou SMS ve tvaru DMS ADRA zaslaná na číslo 87777 nebo DMS ARMADASPASY 87777

The guidelines are simple...
1)This coming Friday, March 18th, no posts at all on your blog.
2)Please post a blog post about what you will be doing this Friday whenever possible in hopes to spread the word and whoever else would like to join in.
3)Tweet and Re-Tweet the link to http://www.forjapanwithlove.com/.
4)Encourage your readers to contribute and donate shelter to Japan.
Every little bit helps.

Feeling for Japan

...hrozné záběry z Japonska. Neuvěřitelné, co taková vlna dokáže. Soucítím se všemi postiženými.Včera jsem měla na FB místo profilové fotky tibetskou vlajku, dnes si sem vyvěsím japonskou. Ale to je asi tak všechno, co s tím můžu dělat...

Místo počítání oveček

Ukončete a výstup, dvéře se zavírají, příští stanice Vyšehrad. Vyšehrad. Vystupujte vpravo ve směru jízdy. Ukončete a výstup dvéře se zavírají, příští stanice I.P. Pavlova. I. P. Pavlova. Ukončete a výstup, dvéře se zavírají, příští stanice Muzeum, přestup na tarsu A.......brblá si před usnutím mon petitnicolas...

Minulý týden

už si tak úplně nepamatuju. Tak musím vzít diář...aha, byla jsem si vyzvednout novou občanku. Po minulé absenci z důvodu nemoci jsme zase zahájili Jahodu. Ve středu jsme zvládli dva dny otevřených dveří v mateřských školách. Pořád to tu zkoumám, kam Mikyho zapsat, obracím všechna pro a proti a je mi úzko z kainarovského "už mu to začlo".
V pátek jsem byla na tutoringu Using short videos. Moc pěkné, zajímavé nápady.
Třeba tahle scénka - dostali jsme asi pět výrazů, koukli jsme na video bez zvuku a měli jsme vymyslet rozhovor. Je to akorát trošku delší, ale myslím, že v rámci výuky tématu stěžování si v restauracích se s tím něco dělat dá.


Dvě kolegyně jsou členkami divadla Esence , tak jsme se s jinými kolegyněmi vypravily na jejich premiéru Bulgakovova Purpurového ostrova. Záviděla jsem holkám, že se takhle můžou v divadle vyblbnout. Po představení jsme ještě poseděly a poklábosily.
Sobota-IKEA, baby. Mikymu pro stoleček, židličku a další krabice na hračky. Miky si hned dal na stoleček všechny kamarády a vláčkové pohlednice a bere si tam jídlo. Fotky se mi zatím žádné nepovedly, ale časem budou.
Návštěva IKEy vžy vyčerpá, ale i tak jsem večer ještě zvládla poklidit, vyžehlit, sledovat film Wrestler a k druhé hodině noční ještě v Lidovkách přečíst moc pěkný rozhovor s básníkem Milošem Doležalem. Říká tam mimo jiné : "... poezii jsem nikdy neměl za lyrické mlžení, ale za co nejpřesnější pojmenovávání skutečnosti a onoho tajemství, které za ní leží." S tím velice souhlasím. Ale ten rozhovor o poezii zas až tak není, tak se toho nebojte a přečtěte si ho:-)
Dneska ještě velká zima, i když jak jsem dnes sledovala Mikyho, jak běhal na Habrovce po zahradě, přišel mi takovej jarní:-) Tak snad už brzo...

Knihovna

Vytiskla jsem dnes Mikymu průkazku do knihovny a chodí si teď ke mně půjčovat.

Tohle je náš arzenál.

Hory

Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli kvůli nemocem vůbec pojedeme, ale nakonec jsme ve čtvrtek s Mikym nasedli na Čerňáku na autobus a odjeli do Strážného v Krkonoších. Ondra se k nám přidal v sobotu.
Když jsem odcházela na mateřskou, posteskla jsem si, jak mi je líto, že jsem si kolegů a kolegyň víc neužila. Po pracovní stránce jsme spolu trávili čas dost intenzivně, ale mimo práci už nám čas moc nezbýval. I když teda oslavy narozenin jsme dodržovali poctivě:-)
Tak aspoň teď na horách jsem si jich mohla trochu víc užít. Přes den nás teda zaměstnaly děti bobováním a lyžováním, ale večer jsme se sesedli a povídali si, bylo to fajn.
Bydleli jsme v boudě u lesa, první den jsme tam byli dovezeni na skútru, to byl pro Mikyho zážitek.
Dopoledne a odpoledne jsme vždycky vzali boby, procházkou došli do Strážného na sjezdovku a tam bobovali a bobovali, kde se dalo.
Po obědě jsme odpočívali v našem malém pokojíčku. Já jsem četla knížku Room od Emmy Donoghueové. Knížka asi ještě česky nevyšla, ale jestli umíte anglicky, přečtěte si ji. Je o pětiletém chlapci Jackovi, který žije s maminkou v takovém zvláštním pokoji...Já knížku hodnotím na čtyři hvězdičky, mám výhrady, ale vzala mě za srdce, tak jsem schovívavá. A určitě přináší spoustu témat k zamyšlení. Pořád ve mně doznívá. Ale další Murakami už čeká...