Narozeninový večer

Máme s Ondrou narozeniny víceméně 14 dní od sebe, tak jsme si vybrali datum tak nějak uprostřed a vyrazili jsme do ulic slavit.
Na doporučení kamarádky jsem zamluvila stůl v restauraci Sudička a dobře jsem udělala. Už dlouho se mi nestalo, že bych byla takhle spokojená. Za prvé tam nehrálo rádio, a to samotné už považuju za velký úspěch. Hráli takové ty hity jako Space Oddity od Bowieho nebo Simona a Garfunkela atd. Člověk nemusel k vínu objednat stopadesát mattonek, ale dostal karafu s vodou, kterou když vypil, dostal další (voda se sice platila, ale cena byla rozumná, i když si myslím, že by to do budoucna taky mohli zrušit). Jídlo nemělo chybu. Já jsem si dala salát Kozel v zahradě (takže s kozím sýrem) a byl fakt VYNIKAJÍCÍ! Ondra měl vepřovou panenku, a taky si nestěžoval. Servírka se přišla několikrát zeptat, jestli je všechno v pořádku. To se taky jen tak nevidí. Třešinkou na dortu pak byl dezertíček: horké maliny s vanilkovou zmrzlinou. Mňam!
Sudičku s klidným svědomím doporučuju.

Po večeři jsme jeli do Slovanského domu na nový film Jana Hřebejka Nevinnost. Moc se mi líbila Kawasakiho růže , a tak jsem film chtěla vidět, abych zjistila, jestli jde Hřebejk i nadále správným směrem. A zdá se, že jde. Silný příběh, skvěle zahraný, jen ten závěr bych buď udělala jinak nebo vystřihla, ale nebudu prozrazovat víc...



Ondra pak ráno odjel na hory a já jsem jela k babičce a dědečkovi pro Mikuláše. Ve dveřích mě vítal čerstvě ostříhaný Miky, v ruce talíř s obědem z modelíny.