Propršený prodloužený

Začal slibně. Na havlíčkobrodském nádraží se konal Den železnice. Tam jsme nesměli chybět, Bylo možné svézti se takovouhle krásnou historickou drezínou,



ale Miky nechtěl.

Nebo svézt se na dětské železnici,



ale Miky nechtěl. On prostě chce, aby to bylo jako ze života, a tak jsme na prvním nástupišti vypravovali ty "opravdové" vlaky. Kolem desáté ráno je tam opravdu fofr.
Ale jak mašinky spinkají v depu jsme viděli, to zas jó.

No ale pak už jen pršelo a pršelo, a tak jsme museli vymýšlet rozližné aktivity. Např. jsme roztloukali něco-jako-ptačí-zob.
Tu kvedlačkou



tu něčím-jako-šlehačem.



My ale umíme žít!