Svarba - Tomáš & Irena

Vzali se v pátek 13. v 15: 33 v kostele v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích. Kostel je to vzdušný, prostorný, příjemný.
Novomanželům to moc slušelo - Tomáš měl sice k černému obleku hnědé boty (to nevím , kde na to došel), Ireniny červené šaty ale neměly chybu.
Moje foto ale opravdu jenom naznačuje:-)



Z Pavla nejdříve četla nevěsta v češtině, potom ženich anglicky, svatba měla totiž mezinárodní rozměry, tak aby si všichni mohli zarozjímat.
Kázání bylo sice trošku zdlouhavé, neboť kněz moc neudržel myšlenku, ale celkový dojem pěkný. Dělalo se ještě skupinové foto v lavicích (asi to někdo fotil zeshora, nevím, to se dozvím časem), děti rozdávaly koláčky, místo rýže byly bublifuky a pak už jsme se přesunuli jen pár kroků na faru na dýchánek.
Jídlo: výborné! Ethno catering - takže spoustu zajímavých dobrých věcí, u každé položky bylo napsáno, co to přesně je a odkud to je. Já jsem okusila např.lasagne s balkánským sýrem a mozzou, kuřecí špíz výborně ochucený, tzaziki s koriandrem a samozřejmě různé sladkosti.
Žádné žehličky ani mikrovlnky neprobíhaly, místo toho se přispívalo do kočiček - kasiček na dva projekty:
1)http://www.mistoproprirodu.cz/zachranene-lokality/scurnica/
2) na vzdělání 21 nepálskych dětí z chudých venkovských rodin ze tří horských vesnic, kterým jeden Tomášův kolega spolu se skupinou Nepálců ve Vídni platí náklady na vzdělání (hlavně uniformy a školní pomůcky) a chtějí je podporovat dokud neukončí 10ti leté vzdělání.

Ve farní zahradě se posléze rozjel nějaký latino amricano koncert. Takhle se po dešti rozjasnila.



Já už jsem se večírku neúčastnila, musela jsem vyzvednout Mikyho u dědečka. Ale udělala jsem si taky pěkný večer - koukala jsem na Atonement s komentářem režiséra, tak jsem teď na ten film docela odbornica.

Ale to ještě není všechno. Součástí balíčku byl i sobotní posvatební výlet na Bezděz.Jeli jsme tímto super luxusním autobusem:


S přestávkou na Kokoříně jsme si to dokodrcali do vesnice Okna, odkud se šlo pěší túrou na Bezděz. Miky skoro po roce nesen v nosítku a znovu se mu to zalíbilo.
Šli jsme ale o něco pomalejc než ostatní, a tak jsme až na hrad nedorazili, jenom jsme z hospody Pod Lipami pozorovali, jak mizí a znovu se vynořuje z mlhy.



Později dorazili i ostatní - no na vlak jsme klasicky dobíhali, celé procesí...
Vlak to byl výletní a pro nás byl rezervován jeden celý vůz.






Ve vlaku se podávalo pivo, víno, bonbony, pohlednice...Na Hlavas jsme dorazili až o půl deváté večer, Miky byl unešen tou záplavou světýlek.
Prostě svatba, jak má být...