Polná

Do Polné jsem jela já, Miky, máma, brácha a taky Jirka ze mlejna, kterej to vlastně celý zpunktoval. Na autobusovém nádraží nás přivítala Jirkova kamarádka paní Müllerová, naše průvodkyně po městě, energická a milá, velice duchovně založená žena.
Začali jsme prohlídkou kostela Nanebevzetí Panny Marie.


Miky to ovšem dlouho nevydržel a museli jsme čekat venku, aspoň jsme si prošli náměstí.


Poté jsme se zcela neočekávaně odebrali k paní Müllerové na oběd. V jídelně provoněné kvetoucím kaktusem jsme se úplně luxusně najedli a popovídali jsme si u kávy.
Kolem staré školy jsme pak došli až na zámek. Fotku zámku nemám, tak aspoň tu školu.


Vybrali jsme si prohlídku se slavnými polenskými osobnostmi, dobovým nábytkem i legionářským vozem.
Spícího Mikyho mezitím paní Müllerová vozila po nádvoří. Když se probudil, vůbec neplakal, ale všechno s ní poslušně pozoroval.
Na mostku hodil do potoka pár větviček a zamířili jsme si to k synagoze. Tady je vidět i s rabínským domem.



Paní Müllerová, máma a Miky před synagogou.



Karlovo náměstí má trojúhelníkový tvar, jako jeden cíp Davidovy hvězdy.



Ještě jeden snímek z židovského města.



Zpět na Husově náměstí, kde na konci pěkné aleje kouří vodník vodu. V kašně se údajně topil Bohumil Hrabal, který v polenském pivovaru strávil část svého dětství.


Nakonec nás ještě paní Müllerová dovezla na odlehlejší židovský hřbitov. Opravuje ho teď parta nadšenců, prý je někde v oběhu i překlad nápisů na všech náhrobcích.
Je zajímavé, že na židovských náhrobcích se zpravidla objevuje stručná charakteristika zemřelého - např. nikdy nelhala, milovala Boha apod. Na jednom náhrobku prý bylo ale napsáno : Hádavá žena je horší než díra ve střeše (nebo něco v tom smyslu:-))



Na závěr ještě párečky u paní Müllerové a domů předbouřkovou krajinou.
Moc milé a poučné to bylo.

A takhle hovoří o paní Müllerové Jiří Reynek v knize Kdo chodí tmami:

Ještě častěji se jezdilo do Polné za Janou Müllerovou, veselou a bezmezně obětavou sestrou z brodské nemocnice, která tolik pomáhala Daníkově ženě Květě v její nemoci a později projasňovala poslední týdny života Víta Tajovského. Žila v Polné se svými výjimečně dobrými rodiči a pozoruhodnými kočkami.