The Importance of Being Idle

O tom teď čtu v knize Toma Hodgkinsona Líný rodič (Idle Parent). Tohle je manifest líného rodiče. Knížku čtu sice v češtině, manifest je tu v angličtině, český překlad bohužel nemá šmrnc, je takový nějaký upachtěný, moc doslovný, nemá ten vtip.
Na obrázku je Hodgkinson, jak dodržuje manifest.



THE MANIFESTO OF THE IDLE PARENT

We reject the idea that parenting requires hard work
We pledge to leave our children alone
We reject the rampant consumerism that invades children from the moment they are born
We read them poetry and fantastic stories without morals
We drink alcohol without guilt
We reject the inner Puritan
We don’t waste money on family days out and holidays
An idle parent is a thrifty parent
An idle parent is a creative parent
We lie in bed for as long as possible
We try not to interfere
We play in the fields and forests
We push them into the garden and shut the door so we can clean the house
We both work as little as possible, particularly when the kids are small
Time is more important than money
Happy mess is better than miserable tidiness
Down with school
We fill the house with music and merriment
We reject health and safety guidelines
We embrace responsibility
There are many paths
More play, less work

Po přečtení si nelze říct - tak a odteďka už jenom takhle.Spíš: pojďme tím naše životy o trochu víc prošpikovat.Míň starostí, míň buzerace, víc radosti veselosti, víc přírody, víc kamarádu...Kéž by to taky bylo tak jednoduché.
Ale člověk si taky uvědomí spoustu věcí o sobě samém, nejenom o výchově - od čeho kdovíproč kdysi upustil a k čemu se teď kdovíproč upíná.
Autor cituje i Jarvise Cockera, pak taky Bowieho, no prostě samý děsně příjemný lidi:-)
Chtěla jsem sem dát Jarvisovu píseň Fat Children, hodila by se mi pěkně k tématu, ale ne, pouštím jednu z mých nejmilejších, z dob, kdy byl Jarvis ještě mladej kluk.