Dárky od dědečka

V pátečním vedru jsem se úplně odrovnala (a Zuzka se mnou) při nákupu sandálků pro Mikyho a pak ještě na dětském hřišti na Vyšehradě. Musely jsme se Zuzkou děti úplně přemlouvat, ať si s náma chvíli posedí v kiosku při troše toho chlazeného pití.
V sobotu ráno ale už zase sedíme a jedeme si to do Služátek na Pohádkový les.Miky sbíral princeznám kuličky, vlkovi házel do břicha kamení, u hloupého Honzy poznával zvířátka, u vodníka lovil rybičky, Otesánkovi házel do pusy brambory atd., ale stejně pořád jen opakoval vlak, babíja a Ípa, už se prostě těšil, až zas pojedeme:-)
Před služáteckou hospodou narváno, tak ještěže u Bouchalů byl doma krásnej chládek a pěkně jsme si popovídali (o prázdninách na to snad najdeme ještě víc času).
Na akci jsem taky potkala Jirku, jedou celá rodina na celý příští rok do Chorvatska, Jirka tam bude učit krajany všech věkových kategorií češtinu. Ty jo, maj se...
Doma se mi pak Mikuláš s babičkou ztratili v útrobách domu.
Táta byl nejdřív v Polsku a vybral tam pro Mikuláška tuhle píšťalku-ptáčka. Loni koupil ve stejném obchodě ptáčka dřevěného a taky kohouta.


Pak jel na Litvu na festival spisovatelů a koupil tohodle bubnujícího medvídka.


Za okny hrozila bouřka a táta mi vyprávěl o Litvě, jak na autorská čtení byla hojná účast, kde se všude byli podívat, co všechno dobrého jedli (ryby především) a pak taky jak byl u moře a pozoroval vlny. Úplně jsem ho tam viděla. (Oh, moments like these).
I naši ledničku teď zdobí věžička s litevskou vlajkou. (Co takhle příští léto?)




Bouřka se nespustila a my tak mohli spustit letošní první grilování.Vzpomínali jsme na Cimrmany. Byla jsem hrozně utahaná, odešla jsem dřív. Mám ráda pohled z ložnice na ohýnek a diskutéry kolem něho.
Čtu Petru Soukupovou. Síla.