Po sedmé hodině večerní město ještě pořád žije. Svítí lampy, neony, jezdí tramvaje. Ve městě jsou second-handy s cool tričky bratru za stovku. Obchody, kde se dají koupit filmy. Jsou tam otevřené bary, kde se pije víno a dívá se na TV stanici s hudbou 80.let. Jsou tam divadla a v nich se hrajou hry. Je tam Divadlo v Dlouhé a v něm se hraje U Hilterů v kuchyni



A tam jsme, já a Ondra, šli. Představení se mi tu více, tu méně líbilo. Myšlenka i zpracování skvělé, jen toho humoru tam někdy bylo na můj vkus až moc. Některé vtípky ve mně, na rozdíl od části publika, salvy smíchu prostě nevyvolaly. Bylo tam ale i dost scén, které mě vedly k zamyšlení a k představování si, jaké to ty osobnosti dějin, které braly ohledy akorát tak na sebe, vlastně mohly být.
Mikuláše bohužel zase sužují teploty, takže ke konci představení už mi bylo úzko, chtěla jsem být u něho, ujistit se, že je v pořádku.
Lístky na představení nám zakoupil táta, jeho recenzi si lze přečíst zde.
P.S. A to kafe v KFC mělo taky svoje kouzlo. Když jsme vystupovali na Ryšánce z autobusu, řekla jsem Ondrovi: "Mám pocit, jakobysme teď měli jít druhým směrem, Za Pruhy 10."