Takhle přivezla mašinka Mikymu džus
a takhle pak zase odjela.
A mně, prosím, kupte na hraní "Továrníka":-)
Monday, November 29, 2010
A co vlaky? Mají si kde hrát?
Mají, ve Výtopně na Václavském náměstí.
Takhle přivezla mašinka Mikymu džus
a takhle pak zase odjela.
A mně, prosím, kupte na hraní "Továrníka":-)
Takhle přivezla mašinka Mikymu džus
a takhle pak zase odjela.
A mně, prosím, kupte na hraní "Továrníka":-)
Nastal advent
A my jsme si mohli letos zapálit první svíčku na mnou vyrobeném adventním věnci.
A Miky si může popíjet z nového hrníčku s kočičkama, zakoupeného dnes za 5Kč na adventním bazárku na Habrovce.
Fotky pouze z mobilu, bo se mi vybily baterky na foťáku. Sobota byla nabitá, ale to až jindy, pořád ještě musím dohánět spánkový dluh z Berlína.
A Miky si může popíjet z nového hrníčku s kočičkama, zakoupeného dnes za 5Kč na adventním bazárku na Habrovce.
Fotky pouze z mobilu, bo se mi vybily baterky na foťáku. Sobota byla nabitá, ale to až jindy, pořád ještě musím dohánět spánkový dluh z Berlína.
Friday, November 26, 2010
Berlin for a night
A pak se rozsvítili panáčci ze semaforu
a tyhle krásný lampičky, který chci mít doma
a taky ta slavná věž.
Ještě jsme si v podzemce na Alexandrplatz dali currywurst a fish and chips, abysme na koncertě neomdleli, a skočili jsme na metro a frčeli směr Velodrom, kde se koncert konal.
Na stanici S-Bahnu mě u stánku zaujal tenhle stoleček se vším, co je potřeba k dobré kávě:-)
U Velodromu jsme trošku bloudili, pomoc jsme našli v Burger Kingu - tatínek jel na koncert se synem a jeho kamarády, tak nám nabídli, že můžeme jít s nimi. Tohle byl docela častý úkaz ve frontě před vpuštěním do haly - rodiče s dětmi pěkně pospolu.
Hudba Gorillaz prostě nezná hranic:-)
Gorily vpustily dav, našli jsme si pěkné místečko docela blízko u pódia a zhruba tak za hodinku se to rozjelo.
Dvě předkapely: první Little Dragon (jejich zpěvačka Yukimi Nagano zpívá ve dvou písničkách Gorillaz) byli naprosto úžasní. Jejich album bych ráda našla pod stromečkem.
Druzí DeLaSoul(pro Gorillaz občas rapují)nás sice naučili jak hrozit na hip hop, ale po dvou písničkách už mi lezli fakt na nervy.
A pak konečně: Ladies and gentlemen, welcome to the world of the Plastic Beach!
No co vám mám povídat-nářez! Nevěděla jsem, co dělat, tak moc super to bylo! Tak jsem skákala, řvala, ječela....trans:-)
Murakami v Afterdarku píše:
"What do you mean´playing creatively´? Can you give me a concrete example?"
"Hmm, let´s see...You send the music deep enough into your heart so that it makes your body undergo a kind of a physical shift, and simultaneously the listener´s body also undergoes the same kind of physical shift. It´s giving birth to that kind of shared state. Probably."
Right on, Haruki.
Tohle je jedno z vrcholných míst koncertu:
Děkuji těm, co koncert nahrávali a podělili se na You Tube za to, že i já se takhle můžu podělit.
No jsem ráda, že jsme jeli. Budu z toho ještě dlouho čerpat:-)
Po koncertě nás ale čekala drsňácka noc v ulicích Berlína. Nádraží bylo poměrně nevlídné a nic tam ani nebylo otevřené, tak jsme se vydali zpět do centra. Tady na nás trošku čekala zrada, ulice byly liduprázdné, vše zavřené. Už jsme skoro propadali panice, naštěstí nám pak nějací kluci poradili, kde se nachází ulice s bary. Nakonec jsme tam ani nedorazili, neboť jsme si místo s teplým té našli v nonstop McDonaldovi. No seděli jsme tam fakt dlouho.
Tady je to vidět, že už jsem hodně unavená:-)
Murakami nám to stopoval:
Tohle je Braniborská brána asi v pět ráno, to už jsme šli na vlak.
Na nádraží jsem se ještě zahřála prohlížením genderově vyvážených knížek pro děti (tatínek přebaluje, dva tatínci v družném hovoru na lavičce na dětském hřišti - no super!)
A pak už přes hory doly zpátky do Prahy, do Podolí, za Mikym...no a teď čteme o gorile.
a tyhle krásný lampičky, který chci mít doma
a taky ta slavná věž.
Ještě jsme si v podzemce na Alexandrplatz dali currywurst a fish and chips, abysme na koncertě neomdleli, a skočili jsme na metro a frčeli směr Velodrom, kde se koncert konal.
Na stanici S-Bahnu mě u stánku zaujal tenhle stoleček se vším, co je potřeba k dobré kávě:-)
U Velodromu jsme trošku bloudili, pomoc jsme našli v Burger Kingu - tatínek jel na koncert se synem a jeho kamarády, tak nám nabídli, že můžeme jít s nimi. Tohle byl docela častý úkaz ve frontě před vpuštěním do haly - rodiče s dětmi pěkně pospolu.
Hudba Gorillaz prostě nezná hranic:-)
Gorily vpustily dav, našli jsme si pěkné místečko docela blízko u pódia a zhruba tak za hodinku se to rozjelo.
Dvě předkapely: první Little Dragon (jejich zpěvačka Yukimi Nagano zpívá ve dvou písničkách Gorillaz) byli naprosto úžasní. Jejich album bych ráda našla pod stromečkem.
Druzí DeLaSoul(pro Gorillaz občas rapují)nás sice naučili jak hrozit na hip hop, ale po dvou písničkách už mi lezli fakt na nervy.
A pak konečně: Ladies and gentlemen, welcome to the world of the Plastic Beach!
No co vám mám povídat-nářez! Nevěděla jsem, co dělat, tak moc super to bylo! Tak jsem skákala, řvala, ječela....trans:-)
Murakami v Afterdarku píše:
"What do you mean´playing creatively´? Can you give me a concrete example?"
"Hmm, let´s see...You send the music deep enough into your heart so that it makes your body undergo a kind of a physical shift, and simultaneously the listener´s body also undergoes the same kind of physical shift. It´s giving birth to that kind of shared state. Probably."
Right on, Haruki.
Tohle je jedno z vrcholných míst koncertu:
Děkuji těm, co koncert nahrávali a podělili se na You Tube za to, že i já se takhle můžu podělit.
No jsem ráda, že jsme jeli. Budu z toho ještě dlouho čerpat:-)
Po koncertě nás ale čekala drsňácka noc v ulicích Berlína. Nádraží bylo poměrně nevlídné a nic tam ani nebylo otevřené, tak jsme se vydali zpět do centra. Tady na nás trošku čekala zrada, ulice byly liduprázdné, vše zavřené. Už jsme skoro propadali panice, naštěstí nám pak nějací kluci poradili, kde se nachází ulice s bary. Nakonec jsme tam ani nedorazili, neboť jsme si místo s teplým té našli v nonstop McDonaldovi. No seděli jsme tam fakt dlouho.
Tady je to vidět, že už jsem hodně unavená:-)
Murakami nám to stopoval:
Tohle je Braniborská brána asi v pět ráno, to už jsme šli na vlak.
Na nádraží jsem se ještě zahřála prohlížením genderově vyvážených knížek pro děti (tatínek přebaluje, dva tatínci v družném hovoru na lavičce na dětském hřišti - no super!)
A pak už přes hory doly zpátky do Prahy, do Podolí, za Mikym...no a teď čteme o gorile.
Thursday, November 25, 2010
Berlin for a day
Lístky na Gorillaz už jsme s bráchou měli od července, těšili jsme se už od Náchoda a konečně nastal ten den...
Vyráželi jsme hodně brzo ráno z prázdného hlavního nádraží.
Vyráželi jsme hodně brzo ráno z prázdného hlavního nádraží.
Cesta byla nádherná, Děčín, pak Drážďany a pak Berlín trochu zahalený mlhou.
Tohle je budova jejich hlavního nádraží. Vlaky tam jezdí v podstatě furt, Miky by byl nadšený.
Ještě jeden pohled i s řekou Spree neboli Sprévou.
Reichstag/Bundestag na nás čekal hned za rohem.
Braniborská brána taky. Vždycky jsem si ji představovala o něco větší:-)
Dva záběry z Památníku holocaustu. Tady mě zase překvapilo, jak moc u silnice je, ale na důstojnosti mu neubírá.
Á, tady je máme, kohouty....
Následuje Postupimské náměstí s kousky Zdi. Tenhle oficír prodával razítka na památku.
Tohle jsou kola k zapůjčení. Častým úkazem jsou v Berlíně kola s dětskou sedačkou. Tak moc ráda bych v Praze jen tak naskočila na kolo a jela se s Mikym projet, ale bojím se. Berlín se zdá být k cyklistům přívětivější.
Berlínské "Arkády". Byla neděle a všechny obchody byly zavřené. Otevřené tu byly jen restaurace a kavárny, což mi přišlo velice příjemné, lidi si můžou zajít na oběd nebo na kafe, ale je tam takový příjemný nedělní klid, z obchodů neřve hudba.
Knihkupectví ve filmovém muzeu.
Clint Eastwood: The rhytm - you have it or you don´t that´s a policy.
Kopule Sony Centra, tam někde se předávají berlínští Medvědi.
Cestou na kafe.
Tvrdě odchozené kafe v síti kaváren Einstein.
Gerndarmenmarkt s Deutscher Dom a Francoesischer Dom. Náměstí už se připravovalo na vánoční trhy. V Deutscher Dom jsme si na chvíli sedli a koukali na schodiště.
Na Unter den Linden neboli Pod Lipami. Už je vidět kopule Dómu i televizní věž.
Před Humboldtovou univerzitou
jsem Mikymu koupila tuhle knížku.
Jak stylové, že?
Tady je Dóm v nádherném soumrakovém světle. TV věž za ním pěkně čouhá, ale než k ní dojdeme, bude už tma.
TO BE CONTINUED...
Wednesday, November 24, 2010
On Melancholy Hill
V neděli jsem si odskočila do Berlína na Gorillaz. Tohle je velmi líbezná verze jejich písničky On Melancholy Hill. Foto story z Berlína bude následovat, až doženu spánkový dluh.
Up on melancholy hill
There's a plastic tree
Are you here with me
Just looking out on the day
Of another dream
Well you can't get what you want
But you can get me
So let's set up and see
'Cause you are my medicine
When you're close to me
When you're close to me
So call in the submarine
'Round the world will go
Does anybody know
If we're looking out on the day
Of another dream
If you can't get what you want
Then you come with me
Up on melancholy hill
A manatee?
Just looking out on the day
When you're close to me
When you're close to me
When you're close to me
Up on melancholy hill
There's a plastic tree
Are you here with me
Just looking out on the day
Of another dream
Well you can't get what you want
But you can get me
So let's set up and see
'Cause you are my medicine
When you're close to me
When you're close to me
So call in the submarine
'Round the world will go
Does anybody know
If we're looking out on the day
Of another dream
If you can't get what you want
Then you come with me
Up on melancholy hill
A manatee?
Just looking out on the day
When you're close to me
When you're close to me
When you're close to me
Thursday, November 18, 2010
17.listopad
považuju za významný svátek. A proto jsem si dneska, i když máme doma maroda, odskočila na Národní a zapálila svíčku.
Za všechny trýzněné, za všechny statečné a za nás, ať nezapomínáme.
Za všechny trýzněné, za všechny statečné a za nás, ať nezapomínáme.
Wednesday, November 17, 2010
Subscribe to:
Posts (Atom)