Berlin for a night

A pak se rozsvítili panáčci ze semaforu



a tyhle krásný lampičky, který chci mít doma



a taky ta slavná věž.



Ještě jsme si v podzemce na Alexandrplatz dali currywurst a fish and chips, abysme na koncertě neomdleli, a skočili jsme na metro a frčeli směr Velodrom, kde se koncert konal.



Na stanici S-Bahnu mě u stánku zaujal tenhle stoleček se vším, co je potřeba k dobré kávě:-)



U Velodromu jsme trošku bloudili, pomoc jsme našli v Burger Kingu - tatínek jel na koncert se synem a jeho kamarády, tak nám nabídli, že můžeme jít s nimi. Tohle byl docela častý úkaz ve frontě před vpuštěním do haly - rodiče s dětmi pěkně pospolu.
Hudba Gorillaz prostě nezná hranic:-)
Gorily vpustily dav, našli jsme si pěkné místečko docela blízko u pódia a zhruba tak za hodinku se to rozjelo.
Dvě předkapely: první Little Dragon (jejich zpěvačka Yukimi Nagano zpívá ve dvou písničkách Gorillaz) byli naprosto úžasní. Jejich album bych ráda našla pod stromečkem.
Druzí DeLaSoul(pro Gorillaz občas rapují)nás sice naučili jak hrozit na hip hop, ale po dvou písničkách už mi lezli fakt na nervy.

A pak konečně: Ladies and gentlemen, welcome to the world of the Plastic Beach!



No co vám mám povídat-nářez! Nevěděla jsem, co dělat, tak moc super to bylo! Tak jsem skákala, řvala, ječela....trans:-)

Murakami v Afterdarku píše:

"What do you mean´playing creatively´? Can you give me a concrete example?"
"Hmm, let´s see...You send the music deep enough into your heart so that it makes your body undergo a kind of a physical shift, and simultaneously the listener´s body also undergoes the same kind of physical shift. It´s giving birth to that kind of shared state. Probably."

Right on, Haruki.

Tohle je jedno z vrcholných míst koncertu:



Děkuji těm, co koncert nahrávali a podělili se na You Tube za to, že i já se takhle můžu podělit.

No jsem ráda, že jsme jeli. Budu z toho ještě dlouho čerpat:-)

Po koncertě nás ale čekala drsňácka noc v ulicích Berlína. Nádraží bylo poměrně nevlídné a nic tam ani nebylo otevřené, tak jsme se vydali zpět do centra. Tady na nás trošku čekala zrada, ulice byly liduprázdné, vše zavřené. Už jsme skoro propadali panice, naštěstí nám pak nějací kluci poradili, kde se nachází ulice s bary. Nakonec jsme tam ani nedorazili, neboť jsme si místo s teplým té našli v nonstop McDonaldovi. No seděli jsme tam fakt dlouho.
Tady je to vidět, že už jsem hodně unavená:-)



Murakami nám to stopoval:



Tohle je Braniborská brána asi v pět ráno, to už jsme šli na vlak.



Na nádraží jsem se ještě zahřála prohlížením genderově vyvážených knížek pro děti (tatínek přebaluje, dva tatínci v družném hovoru na lavičce na dětském hřišti - no super!)

A pak už přes hory doly zpátky do Prahy, do Podolí, za Mikym...no a teď čteme o gorile.