Propršený prodloužený

Začal slibně. Na havlíčkobrodském nádraží se konal Den železnice. Tam jsme nesměli chybět, Bylo možné svézti se takovouhle krásnou historickou drezínou,



ale Miky nechtěl.

Nebo svézt se na dětské železnici,



ale Miky nechtěl. On prostě chce, aby to bylo jako ze života, a tak jsme na prvním nástupišti vypravovali ty "opravdové" vlaky. Kolem desáté ráno je tam opravdu fofr.
Ale jak mašinky spinkají v depu jsme viděli, to zas jó.

No ale pak už jen pršelo a pršelo, a tak jsme museli vymýšlet rozližné aktivity. Např. jsme roztloukali něco-jako-ptačí-zob.
Tu kvedlačkou



tu něčím-jako-šlehačem.



My ale umíme žít!

Já prostě musím

zařvat do světa, jak moc se mi líbí tahle fotkaaaaaaaaa!

Volání Dálek

jsme zaslechli na dnešní procházce po nábřeží.



Vůně vody, pak tyhle obrázky na divadelní lodi Tajemství bří Formanů:







Vlaky burácející po mostě:



a někde nad nima určitě letí letadlo do Ameriky, jak říkáme.

Včera neděle byla

Takhle jsme včera zakončili procházku Divokou Šárkou - z Hlavního nádraží jsme dojeli motoráčkem na nádraží Krč. Už mám odsud pár tipů na odpolední nebo dopolední projíždky vlakem po Praze -např. do Komořan nebo Bráníka.

Král Lear

Opět premiéra s tátou, tentokrát v Divadle ABC. Moc se mi to nelíbilo. Jan Vlasák v hlavní roli skvělý, zbytek ansámblu už tak dobrý nebyl. Všechno se to tak nějak táhlo, moc řevu a efektů, někdy mi to přišlo jako nějaká špatná hollywoodská adaptace.



Ale když jsme pak s Mistrem seděli v kavárně ve foyer divadla, tak on tu hru tak bránil, že jsem se na to podívala trochu jinýma očima, možná očima herce, který věří tomu, že to, co dělá, stojí za to, a tak nějak jsem to vzala na milost...
Navíc mi ještě na rozloučenou Mistr políbil ruku, tak co k tomu dodat?
Snad jen: proč už muži ženám nelíbají ruce?

Tam za tou duhou

Muffiny a tak

Venku je tak šedivo, a tak jsme pekli muffiny podle méďi neboli Saubara z drogerie DM.
Toť on



a toť naše muffiny podle něho:



Akorát jsem bohužel nikde nesehnala choco chips, takže to v podstatě byl můj starý známý banana bread, jenom nacpaný do fungl nové formy na muffiny.
No jo, ale tohle dobře rozjeté odpoledne neskončilo až tak úplně dobře. Miky upadl a praštil se o nohu stolu do hlavy. Udělaly se mu dvě obrovské boule, tak jsme radši jeli hned na pohotovost, aby jsme se ujistili, že je vše v pořádku. Naštěstí je, ale musím ho teď každé dvě hodiny budit, abych ho zkontrolovala a zítra musí ještě na kontrolu.
Ach jo, Saubar, Saubar!