Poslední session s pomaturitkem. Nádhernej podvečer na šlapadlech. Víno a legrace.
Džejn bavila nejvíc:-)
Na zahrádce u vltavy pak gin s tonicem jako za mlada. Měli tam živou hudbu s živým Američanem, co brnkal takový ty klasiky, ale pěkně.
Už dlouho se mi nestalo, že bych se vracela domů posledním metrem. S Míšou jsme řešily, mimo jiné, jak si připravujeme hodiny. Tak tomu se říká profesionální deformace. Vysvědčení jim dneska rozdala Míša. Dělali i takovou pěknou rozlučkovou věc:
Snad se nikdo nebude zlobit, když to sem takhle dám...Je to fakt moc pěkný a milý.
Už teď máme na příští školní rok zapsanou celou třídu 16 děcek. Jdu pomalu nabírat síly.
Byla dnes taková ospalá. Taky se všechno rozlívalo, pokecávalo atp., já byla docela nevyspalá, takže i docela zpruzená.V restauraci šmakuláda... Vylepšila to trochu návštěva sv. Barbory, což je opravdu skvost.
Z vyhlídky od Barbory je vidět reliéf Jaroslava Vrchlického. Skrývá se mezi stromy.
Procházka městem už mě ale docela uklidnila.
Byl tam klid jak ve španělských městech během siesty.
Miky se celou dobu nemohl dočkat, až už zase půjdeme na vlak.
Ode dneška žádné PMS, žádné ČSOB, na dva měsíce klid, hlavně na Vysočině, ale i jinde. Tady je máme, čerchmanty, teda aspoň těch pár, co si dneska přišlo posedět do parku a házet si s frisbeem. Podle toho, co říkali, byli s kurzem spokojení, znělo to i docela věrohodně, tak jsem byla ráda.Zapijeme to v úterý.
Od okamžiku, kdy jsem včera v pomaturitku vypnula film About a Boy až doteď, jsem si v knihkupectví koupila stejnojmenný román Nicka Hornbyho, podívala jsem se na film ještě jednou s komentářem režisérů, viděla jsem film o filmu a komentář režisérů k vystřiženým scénem. Ale jinak se mám fanfárově.
O tom teď čtu v knize Toma Hodgkinsona Líný rodič (Idle Parent). Tohle je manifest líného rodiče. Knížku čtu sice v češtině, manifest je tu v angličtině, český překlad bohužel nemá šmrnc, je takový nějaký upachtěný, moc doslovný, nemá ten vtip. Na obrázku je Hodgkinson, jak dodržuje manifest.
THE MANIFESTO OF THE IDLE PARENT
We reject the idea that parenting requires hard work We pledge to leave our children alone We reject the rampant consumerism that invades children from the moment they are born We read them poetry and fantastic stories without morals We drink alcohol without guilt We reject the inner Puritan We don’t waste money on family days out and holidays An idle parent is a thrifty parent An idle parent is a creative parent We lie in bed for as long as possible We try not to interfere We play in the fields and forests We push them into the garden and shut the door so we can clean the house We both work as little as possible, particularly when the kids are small Time is more important than money Happy mess is better than miserable tidiness Down with school We fill the house with music and merriment We reject health and safety guidelines We embrace responsibility There are many paths More play, less work
Po přečtení si nelze říct - tak a odteďka už jenom takhle.Spíš: pojďme tím naše životy o trochu víc prošpikovat.Míň starostí, míň buzerace, víc radosti veselosti, víc přírody, víc kamarádu...Kéž by to taky bylo tak jednoduché. Ale člověk si taky uvědomí spoustu věcí o sobě samém, nejenom o výchově - od čeho kdovíproč kdysi upustil a k čemu se teď kdovíproč upíná. Autor cituje i Jarvise Cockera, pak taky Bowieho, no prostě samý děsně příjemný lidi:-) Chtěla jsem sem dát Jarvisovu píseň Fat Children, hodila by se mi pěkně k tématu, ale ne, pouštím jednu z mých nejmilejších, z dob, kdy byl Jarvis ještě mladej kluk.
Mikuláš se zamiloval do autobusů. Sám chce nasedat, vysedat, sedět na sedadle a taky ho dost baví studovat zastávkové jízdní řády. Autobusem jezdíme na hřiště, do obchodu nebo do knihovny. Někdy s sebou bereme i motorku, to je pak náročnější to zkoordinovat. Včera jsme se takhle dostali až do kavárny Na půl cesty na Pankráci. Mikuláš mi chtěl předvést ten závin, co si tam vždycky dávaj s tatínkem.
Taky jsme se viděli s Míšou, ale byla to rychlovka, jen pár vět na hřišti na střeše DBK, vítr fučel ostošest. Člověk by si tak přál, aby s některými lidmi měl prostě aspoň o trošku víc času. Míša vydala knígu, tak ji tu dělám reklamu, kdyby sem třeba zabloudil začínající rusista. A dneska dopoledne s Mikelou, Ditě už je s břichem zatěžko vyprdeliti se ven:-))
