Nekonečná množina Eště

Vysavač

Vysavač je teď imrvére vytaženej, neboť musíme pořád odsávat Mikymu nos. Ještě nedávno se Miky vysavače bál, ale už jsou z nich kámoši. Vytahování a zatahování šňůry je náš největší hit.

Odpoledne jsem se vydala na "zdravotní procházku", Ondra byl s Mikym. Měla jsem hroznou chuť na sladké, tak jsem si dala cheesecake, ale nic moc, jen hromada tvarohu. Nic už se asi nevyrovná jahodovýmu cheesecaku, kterej se dělal v Lodgi. Vůbec spousta věci tam byla prostě nejlepších a i když jsem je později ochutnala někde jinde, nikdy už to nebylo ono.
Pak jsem si ještě četla v Coffee Heaven (chci to křeslo, co tam maj). Lars Saabye Christensen je můj objev roku. Poloviční bratr je silná knížka. Barnum, hlavní hrdina knihy, už si teď naštěstí našel kamarády, když byl ale ještě úplně sám a všichni ho jenom šikanovali, bylo mi smutno, když jsem celý den knížku vůbec neotevřela. Jakože to už na něho kašlali úplně všichni...

Kočička z kávové pěny

od Evy Volfové, je další knížka, kterou jsme si s Mikym oblíbili. Příběh podobný jako u Flóry - zvířátko nalezne svůj domov. Miky už dopředu říká fakt docela hodně slov (svým stylem, takže "ko" je akorát i skořice, "ukr" je cukr atd).



Místo Pohádek o mašinkách sledujeme na You Tube opravdové vlaky, dneska jsme se proklikali z Čech přes Polsko a Ameriku (úžasné záběry s Oregonu) až do Japonska.Tak co máme taky dělat, když na opravdový vlaky teď nemůžeme.

Portrait Gallery

jsem vytvořila pro své pomaturitní studenty. Bylo to na procvičení He looks...He looks like...He could be...He might be...He looks as if he etc.
Předcházela tomu aktivitka s portréty z knížky Intermediate Instant Lessons II.
Moje aktivita spočívala v tom, že každý student dostal čtyři kartičky a na každou popisoval jeden portrét. Neměli popisovat "fyzický zjev", ale spíš uvažovat, kdo ten člověk na obrázku vlastně může být, kolik mu je, jaký vede život, jaká je jeho profese. Pak si kartičky vyměnili, přečetli a přiřadili (a nalepili) ke správným portrétum.
Tady je naše galerie:



Zleva: portrét africké ženy, Marca Chagalla, Andyho Warhola a Caravaggia.

Tu je detail:



This man looks about 23.He has very nice face and he has nice hair. He looks like a demonstrant. He looks like a German young man.

This man looks very funny, because he is only blue and black. It´s like from comics or cartoon serial. It´s great idea.

He looks like a musician. He looks about 20 to 30 years. He looks like a polite man.

Na to, že dneska dorazili jen tři(!), tak se to fakt povedlo. Měla jsem z nich radost.
Mám nafocený i jiný výtvory, ale dám to sem asi až budu na konci školního roku bilancovat.

No ale Miky měl dnes střídavě teploty, tak jsme k večeru vyrazili na pohotovost a ano, jsou to ty uši. Tentokrát teda jenom jedno a to i samo prasklo, takže ho paní doktorka jen vyčistila. Miky má antibiotika. Hlavně, že už mu teď bude dobře. Vraceli jsme se z pohotovosti až kolem půl deváté, tak si mohl aspoň užít trošku těch "big city lights", když už nic jinýho.

Oslava

Oslava byla pěkná, na zahradě staršího domu. Ideální bydlení, jak jsem to tak pozorovala. My s Mikym jsme malému oslavenci přinesli již osvědčené Songs for Children. Tak snad se mu bude líbit.
Tady je pár momentek z narozeninového odpoledne:

Zneuznaný umělec:




Jedna z Mikyho nejoblíbenějších činností: běh z kopce:

V pozadí Brichta´s ex-wife sleduje, jestli běhá správně a po povolených stezkách.

Dort byl tak dobrý, že jsem si kvůli němu musela koupit poslední číslo Apetitu (byl tam recept). Takže už taky jedu v gastro pornu. Co bude dál?
No jo, ale cestou z oslavy Miky odpadával,celou noc strávil u nás v posteli, dneska přes den byl prý taky malátný. Před usnutím jsem mu naměřila 38. Zatím klidně spí. Jestli to zase bude to ucho, tak už fakt nevím.

Next in a row

Jsme zítra pozvaní na narozeninovou party malého Samuela, tak dělám (jako vždycky, když jsme někam pozvaní) banana bread . Je to nejjednodušší.
Miky dal dneska luxusních tři a půl hodiny odpoledního spánku. Spal skoro do půl pátý, to se asi ještě nikdy nestalo. Ale i tak jsme toho stihli hodně. Vyzvedli jsme na hřišti od Dity další zásilku dětských hadrů. Miky se krásně klouzal na klouzačce (už ani nepotřebuje mou asistenci), houpal na houpačce a samozřejmě párkrát otevřel a zavřel branku. Domů jsme to vzali přes Brumlovku, koukli jsme na vrata do garáže, vodotrysk a akvárium. Den jsme zakončili nákupem v Normě. Pohoda jazz.

Nemizíme beze stopy. Necháváme za sebou vlnu, která se nikdy úplně nezarovná, trhlinu v čase, kterou tak pracně a s námahou svým životem vytváříme.
Lars Saabye Christensen: Poloviční bratr

Vicky Cristina Barcelona

Pustila jsem si tenhle zatím poslední film Woodyho Allena včera v noci. Woody nezklamal, jsem moc ráda. Oči přilepené na obrazovce celou dobu. Pro mě vzrušující film (a myslím, že ne jenom kvůli Javieru Bardemovi.- i když teda: wow!)



No a když jsme dneska vylezli nahoru na Petřín, sedli jsme si v jedné takové pěkné, obyčejné zahradní restauraci. Obyčejné stolky, obyčejné pivo, obyčejná kofola, obyčejná polívka. A mně to tam na chvíli připomělo (zřejmě pod vlivem filmu) nějaké místo v Barceloně ze španělského tripu 2000. Asi i ta hučící Praha pod námi mi to připoměla. Tak takhle jsem dneska viděla Prahu barcelonskýma očima od sochy Panny Marie z Exilu.