Ještě střípky z Hostimi

Na co si ještě vzpomenu, když si tak prohlížím fotky. Bydleli jsme v opravdu pěkném penzionu,
bydleli jsme v přízemí, takže bazén a zahrádku jsme měli hnedle před nosem.
No ale síš jsme trajdali po okolí. Vydali jsme se ještě na odpolední výlet do Jevišovic,
které se nám moc líbí. Z bývalé sýpky je tam udělaná restaurace, kde jsme se taky zastavili.
Zopakovali jsme si loňský výlet do Hlubokých Mašůvek, ale pouze část, křížovou cestu už jsme
tentokrát vynechali, protože naším hlavním cílem bylo přírodní koupaliště. Voda byla děsně studená,
prý jenom 18 stupňů, takže já jsem tam nevlezla, ale Mikymu to bylo jedno, pěkně se vyřádil. Já, Sylva
a mladší děti (tzn. Dominik a Magdalenka) jsme odpočívali na dece.

Taky jsme chodívali k Sylvě na návštěvu, hlavně na zahradu. Dominika fascinovala kočička,
nejdřív se jí bál a pištěl, ale pak si ji oblíbil.

.

I tentokrát jsem si to,stejně jako loni, uháněla skoro noční Hostimí k Sylvě na besedu.
Letos nám to ale tak dobře nevyšlo, naše vyprávění na schodech při víně přerušil Dominik,
kterému se moc nedařilo spát, a tak jsem musela za ním. Tak snad budeme mít brzo příležitost
si to všechno dopovědět.

Hostim II

Haha, o prázdninách jsem neměla zas až takový přístup k internetu jako obvykle a abych řekla pravdu, ani mi to tak nevadilo. Zažila jsem ale v létě pěkné chvíle, a abych na ně nezapomněla, musím si je tu zapsat a při tom zapisování si je alespoň budu moct znovu prožít. Takže kde jsme to skončili? Hostim! Druhý den. To jsme se vydali na výlet po vinicích. Z Hostimi autobusem do Popic, kde jsme začali pozdně dopolední kávou. Naše první zastávka byla kaplička za obcí. Velice pěkné, osvěžující místo s pumpou, kde omamně voněly borovice. Nástěnné malby od Milivoje Husáka. Sylva říkala, že jejich známým z Německa to tam připomínalo Řecko. 

  
  

  

 
Další zastávka vinice Havraníky s ochutnávkou, taktéž velice osvěžující.



K třetímu zastavení, vinici Šobes jsme putovali vyprahlou krajinou. 


 

 
 Naštěstí přišlo osvěžení u studánky. Líbí se mi, jak Miky fotí koruny stromů.


 A pak už řeka a výstup ke stánku s dalším vynikajícím vínem. Škoda že jsme se nemohli zdržet, museli jsme valit na vlak do Šatova. Já bych tam seděla až do západu slunce, a klidně i dýl.

 

 
 Cestou na vlak jsme si trhali meruňky, nebyly ještě úpně zralé, ale jíst už se daly a potěšily.

Hostim I

Po roce je to opět tu: náš tradiční výlet ke kamarádce na jižní Moravu. Bydleli jsme letos vlastně ve stejném penzionu, i když na jiném místě a celý penzion se tak trochu proměnil k lepšímu. Pro sebe jsme měli celý obrovský apartmán, dále bazén a zahradu s houpačkama a lehátkama (těch jsme bohužel kvůli přílišné aktivitě našich dětí využili jen sporadicky). Fotky budou ve zvláštním postu. Tak tedy výlet první - přes obec Němčičky a třešňové sady k Mikulovickému jezírku.

 

  

  

 

Kolem nádherného lučního kvítí

í 

 

k mikulovickému kostelu, kde jsme už nevěřili, že stihneme dojít na autobus zpět.



Nakonec jsme ale na zastávku dorazili dokonce s minutovým předstihem,


 a tím pádem stihli ještě i opékání buřtů. Pod třešní.

Co je baví

Mikyho poslední dobou baví fotit a natáčet videa. Natáčí rád v dopravních prostředcích, snímá to, co vidí z okna, fotí cokoliv - pěkně tak zaznamenal např.společný výlet naší partyje kolegyň po Kralupsku (vtipné portréty i přírodu vůkol). Trošku nevýhoda je, že se vždycky aparátu úplně zmocní a já nemám šanci, takže od Ježíška asi dostane svůj vlastní, dětský, který se prý dobře drží a vůbec je dětem uživatelsky příjemný. Prý. Možná to ale nevydržím a pořídím foťák už na prázdniny, ať můžeme fotit spolu (třeba přejezdy nebo zarostlé rybníky, tak jako vloni).

S hračkovým foťákem od babičky

Dominik miluje hřišťata. Na tom asi není nic zvláštního, nicméně pro nás je to trochu novinka, Miky na to moc nebyl. Hřiště bylo spíš cíl procházky, chvíli jsme tam pobyli a zase jeli dál. Takže u Dominika si to opravdu užívám. Vydrží se hodiny klouzat na klouzačce nebo nabírat písek do kbelíku. Stejně tak rád staví věže z kostek (ale troufne si i na revolučnější stavby)a přelévá vodu z kalíšku do kalíšku. Tak snad konečně to pískoviště, co nechala máma udělat pro Mikyho najde letos využití.

Miky v časopise

Líbí se nám časopis Hrana, už jsem tu o tom i psala. Nápaditý, s pěknými ilustracemi, téměř bez reklam. Předminulé číslo bylo o vaření. Zaměřené na mezinárodní kuchyni, s kuchařkou velejednoduchých jídel (sendvič, omeleta apod. k vystřihnutí). Abych Mikyho motivovala, řekla jsem mu, že společně uděláme omeletu, já ho pak vyfotím, pošleme to do Hrany a třeba fotku otisknou. A otiskli! 

 

Pěkně se tu, chlapec, culí. V posledním čísle se hledal poklad, to bylo výborný, teď mají v redakci prázdninovou pauzu, takže se těšíme, s čím nás překvapí zase v září. Ale to léto ať se klidně vleče, to zase jo, k září až tak spěchat nemusíme.

S klukama o víkendu

Někdy mám pocit, že se můj blog smrsknul na referáty z našeho víkendového počínání. Nu což, není každý den posvícení. Tak tenhle víkend jsme tu byli sami, Ondra jel hrát fotbal do Polska, vrátil se až dnes, tzn. v pondělí. Pátek byl hodně náročný, jelikož naše dítka vstávají každý den mezi pátou a šestou, je ke konci týdne ta únava už hodně znát, hlavně u Mikyho, po celotýdenním školkování. Ale sobotu i neděli jsme měli pěknou. V sobotu jsme se zastavili na festivalu Habrovka. Nějakou dobu jsme kousek od Habrovky bydleli, je zvláštní, jak přestěhování se třeba jen do jiné čtvri změní atmosféru vašich dní. Navštívit tenhle festival byla asi nejlepší volba, pražské parky byly z důvodu povodní stále ještě zavřené a tak aspoň tady jsme se mohli natáhnout na trávu a užívat si aspoň na chvíli sluníčko.Miky chtěl lézt na stromy, ale moc se mu to ještě nedařilo, tak z toho byl trochu smutný.



Dominik byl spokojený.



  

 

Snažila jsem se alespoň jedním uchem poslouchat tuhle písničkářku, potěšila jsem se svačinkou, kterou jsem původně koupila Dómovi- tvaroh, meruňky, piškoty. Milé,originální.

V neděli jsem vytáhla Abecedu, kterou Miky dostal asi před rokem od babičky k svátku, tak skládal.


Přečetli jsme pěknou knížku Tři malé čarodějky Jak se dalo čekat, Mikyho zaujala nejvíc tahle mapa:



Pěkná pohádka, pěkné ilustrace, takové milé britské - možná jsem něco podobného někdy zahlédla na těch roztomilých obalech v Marks and Spencer:-)



Tři princezny asi vynecháme (stuck in gender stereotypes), ale pirátky už jsem v knihovně rezervovala. Odpoledne jsme pak šli natáčet příjezdy a odjezdy metra. Miky už nechce pouze pasivně sledovat videa na You Tube, už si je chce natáčet sám. Asi mu co nevidět budeme muset pořídit vlastní foťák. Procházkou po Václaváku jsme se ještě zastavili na hřišti ve Františkánské zahradě, odkud nás ale záhy vyhnal déšť. A už zase prší..

urban kids s.r.o.

.

Mikuláš - 5 let

Tak Mikymu už je pět, sotva tomu můžu uvěřit. Za rok do školy? Opravdu? Letí to, můj malý chlapečku... Oslavili jsme nadvakrát - narozeniny měl v pondělí, nešel do školky, už asi tradičně mu dělávám muffiny s krémem (nerada bych ten výtvor tady prezentovala přímo jako cupcake:-))



Dostal knížku a koloběžku (bohužel mu to šílené počasí zatím brání pořádně ji provětrat) a pak jsme se ještě domluvili, že si může vybrat nějakou "drobnost" v hračkárně. První, co mu padlo do oka, ale nebyla žádná drobnost, nýbrž obrovská tramvaj a mně bylo hned jasné, že bez ní domů nepůjdeme. Ale on prostě ty tramvaje a jejich trasy úplně zbožňuje, je to jeho denní chleba, skoro se nebavíme o něčem jiném, tak ji má mít! Já sama jsem měla jako malá velkou žlutou tramvaj, kterou mi naši přivezli z výletu do Budapešti.
V rámci oslavy jsme si šli sednout do nově otevřené Bageterie Boullevard na Národní, z prvního patra je tam totiž úplně skvělá pozorovačka na projíždějící tramvaje.



Ten pravý dort pak měl druhý den u babičky, slavíváme společně se setřenicí Barunkou, mají narozeniny blízko u sebe.



Tady se Miky veze ve svém oblíbeném dopravním prostředku, ale jestli to byl delfín, trafo, retro nebo běžná, to už si vážně nepamatuju.