Miky v časopise

Líbí se nám časopis Hrana, už jsem tu o tom i psala. Nápaditý, s pěknými ilustracemi, téměř bez reklam. Předminulé číslo bylo o vaření. Zaměřené na mezinárodní kuchyni, s kuchařkou velejednoduchých jídel (sendvič, omeleta apod. k vystřihnutí). Abych Mikyho motivovala, řekla jsem mu, že společně uděláme omeletu, já ho pak vyfotím, pošleme to do Hrany a třeba fotku otisknou. A otiskli! 

 

Pěkně se tu, chlapec, culí. V posledním čísle se hledal poklad, to bylo výborný, teď mají v redakci prázdninovou pauzu, takže se těšíme, s čím nás překvapí zase v září. Ale to léto ať se klidně vleče, to zase jo, k září až tak spěchat nemusíme.

S klukama o víkendu

Někdy mám pocit, že se můj blog smrsknul na referáty z našeho víkendového počínání. Nu což, není každý den posvícení. Tak tenhle víkend jsme tu byli sami, Ondra jel hrát fotbal do Polska, vrátil se až dnes, tzn. v pondělí. Pátek byl hodně náročný, jelikož naše dítka vstávají každý den mezi pátou a šestou, je ke konci týdne ta únava už hodně znát, hlavně u Mikyho, po celotýdenním školkování. Ale sobotu i neděli jsme měli pěknou. V sobotu jsme se zastavili na festivalu Habrovka. Nějakou dobu jsme kousek od Habrovky bydleli, je zvláštní, jak přestěhování se třeba jen do jiné čtvri změní atmosféru vašich dní. Navštívit tenhle festival byla asi nejlepší volba, pražské parky byly z důvodu povodní stále ještě zavřené a tak aspoň tady jsme se mohli natáhnout na trávu a užívat si aspoň na chvíli sluníčko.Miky chtěl lézt na stromy, ale moc se mu to ještě nedařilo, tak z toho byl trochu smutný.



Dominik byl spokojený.



  

 

Snažila jsem se alespoň jedním uchem poslouchat tuhle písničkářku, potěšila jsem se svačinkou, kterou jsem původně koupila Dómovi- tvaroh, meruňky, piškoty. Milé,originální.

V neděli jsem vytáhla Abecedu, kterou Miky dostal asi před rokem od babičky k svátku, tak skládal.


Přečetli jsme pěknou knížku Tři malé čarodějky Jak se dalo čekat, Mikyho zaujala nejvíc tahle mapa:



Pěkná pohádka, pěkné ilustrace, takové milé britské - možná jsem něco podobného někdy zahlédla na těch roztomilých obalech v Marks and Spencer:-)



Tři princezny asi vynecháme (stuck in gender stereotypes), ale pirátky už jsem v knihovně rezervovala. Odpoledne jsme pak šli natáčet příjezdy a odjezdy metra. Miky už nechce pouze pasivně sledovat videa na You Tube, už si je chce natáčet sám. Asi mu co nevidět budeme muset pořídit vlastní foťák. Procházkou po Václaváku jsme se ještě zastavili na hřišti ve Františkánské zahradě, odkud nás ale záhy vyhnal déšť. A už zase prší..

urban kids s.r.o.

.

Mikuláš - 5 let

Tak Mikymu už je pět, sotva tomu můžu uvěřit. Za rok do školy? Opravdu? Letí to, můj malý chlapečku... Oslavili jsme nadvakrát - narozeniny měl v pondělí, nešel do školky, už asi tradičně mu dělávám muffiny s krémem (nerada bych ten výtvor tady prezentovala přímo jako cupcake:-))



Dostal knížku a koloběžku (bohužel mu to šílené počasí zatím brání pořádně ji provětrat) a pak jsme se ještě domluvili, že si může vybrat nějakou "drobnost" v hračkárně. První, co mu padlo do oka, ale nebyla žádná drobnost, nýbrž obrovská tramvaj a mně bylo hned jasné, že bez ní domů nepůjdeme. Ale on prostě ty tramvaje a jejich trasy úplně zbožňuje, je to jeho denní chleba, skoro se nebavíme o něčem jiném, tak ji má mít! Já sama jsem měla jako malá velkou žlutou tramvaj, kterou mi naši přivezli z výletu do Budapešti.
V rámci oslavy jsme si šli sednout do nově otevřené Bageterie Boullevard na Národní, z prvního patra je tam totiž úplně skvělá pozorovačka na projíždějící tramvaje.



Ten pravý dort pak měl druhý den u babičky, slavíváme společně se setřenicí Barunkou, mají narozeniny blízko u sebe.



Tady se Miky veze ve svém oblíbeném dopravním prostředku, ale jestli to byl delfín, trafo, retro nebo běžná, to už si vážně nepamatuju.

Kde tak pořád trajdám

Tak hlavně teda trajdám s Dominikem v kočárku po okolí, po hřištích, pro Mikyho do školky, občas do knihovny pro nějakou kvalitní četbu. Ale i : my holky, co spolu chodíme, se snažíme založit (snad) tradici pravidelného setkávání, což s sebou přináší poznávání různých zařízení restauračního typu. Setkáváme se většinou v pátek, a to už bývám hodně unavená a často si říkám, jak bych se ze všeho nejradši natáhla na gauč k sledování Vyprávěj a blaženě tam usnula. Ale pak jdu a jsem tomu strašně ráda, protože moje kamarádky jsou úžasně inspirující bytosti a setkávání s nimi mě nabíjí a dodává mi sílu. O Maluj i o Maitree už jsem psala, zatím jsme byli ještě taky v Literární kavárně v Týnské, což mě potěšilo, jednu dobu jsem tam chodila dost často, tak bylo pěkné si zavzpomínat. Minulý týden jsme byly na večeři v restauraci Peperoncino a ta taky nebyla špatná, krásně to tam vonělo mořskými plody. Škoda jen, že na vnitroblokovou zahrádku byla moc velká zima. Když už jsem teda u těch podniků,ocitla jsem se ještě v Monoloku, který máme za rohem, na velice rychlém obědě s bývalou kolegyní (běhání za Dominikem included). Zjistily jsme, že jsme se na Vinohrady přestěhovaly zhruba ve stejnou dobu a chodíme s kočárkem po stejných místech, jen jsme se ještě nestretly. Co ještě můžu s klidným svědomím doporučit, je nově otevřená kavárna a bistro Moment (skoro za rohem), místo specializující se na veganskou stravu. Byly jsme tam na obědě s Katkou, když nás byli s davídkem navštívit. Je tam příjemná místnost s koutkem pro děti, ale třeba i čtecí koutek a obrázky spisovatelů na zdi.

Minulý týden jsme korsovali po Krymské, šli jsme se hlavně podívat na vystoupení klauna Bilba. Je to kamarád mého táty, když jsem byla malá,měli jsme od něho doma pejska, krátkosrstého jezevčíka Týnu. Bilbo napsal třeba tuhle knížku, chystáme se na ni.

Rozjeď to, Nicolasi! A Nicolas spustil: "Skákal pes, přes oves".

. Představení se uskutečnilo v rámci pouličního festivalu Korso Krymská, ten se asi zase konal v rámci tzv. Restaurant Day, kdy si kdokoliv může "otevřít restauraci" (pop-up restaurant) a nabízet jídlo třeba na ulici a třeba právě v rámci nějakého festivalu. Obdivovala jsem všechny ty krásné dobroty od tolika šikovných lidí.



My jsme se při té příležitosti zastavili v Café Sladkovský, a to je právě místo, kam bych mohla naši dívčí partu pouvat příště. Nějaký ten genius loci by se tam snad našel a mají prý i tapas a na ty já má zálusk.




Nechodíme však jenom po hospodách, jak by se mohlo zdát. S holkama taky rády organizujeme výlety pro naše děti. Pro velký podzimní úspěch jsme museli zopakovat trasu Satalice-Vinoř. Tentokrát jsme doťapkali až do Ctěnic. Na zámku tam jsou sice asi moc hezké výstavy pro děti, ale na ty už jsme neměli sílu. Nevyšel nám ani piknik v zámecké zahradě, protože začalo pršet, ale to vůbec nevadilo, protože,jak všichni dobře víme, i cesta může být cíl!

LETNÍ PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR S ANGLIČTINOU

Flákám to tu, flákám, ale už zítra se můžete těšit na post o tom, kde teda pořád trajdám. Teď ale přicházím s nabídkou kvalitního příměstského tábora s výukou angličtiny v centru Prahy, pro děti ve věku 7-11 let. Pořádají ho dvě moje kamrádky a kolegyně, profesionálky každým coulem a skvělé holky. Víc se o nich (a samozřejmě taky o táboře) můžete dovědět na těchto stránkách:
www.english-summer.cz
Neváhejte říct všem kamarádům a známým! Díky moc!

Výstava Radek Pilař Dětem

Zuzana zavelela, že chce kulturno, a měla ho mít! Hned v nědeli po Zababovi jsme ji a malou Barunku vzali do GUDu na výstavu Radka Pilaře. Sraz jsme měli na Staromáku a protože Z+B měly mírné zpoždění, Miky si ukrátil čas lovením bublin,

Dominik pojídáním rohlíku.

Na výstavě si děti můžou pohrát s panely s Pilařovými ilustracemi,

 ale hodně ilustarací je vystaveno na Ipadech. Ač Ipadům velice fandím, trošku mi tu přišlo, že děti tak obrázky jenom profrčely, aniž by pořádně vnímaly, co na nich je. Taková už je asi doba.. Mikyho jsem upozorňovala na cyklus ilustrací o dopravě pro časopis Sluníčko, a to zabralo, to vždycky zabere.

 

Úplně mě bodlo u srdec, když jsem uviděla tohodle šášu. Stejný nebo aspoň hodně podobný nám visíval v Lípě v kuchyni.

.
 Tady se tvoří animovaný film podle Pilařových Sklíček. To mě bavilo.

 
Barunka se vyřádila na síti.



Dominik se vyřádil v Řáholci.

.

 Moc pěkný, ale náročný víkend, u závěrečného stylového kafe v Mekáči už jsem hodně odpadávala. Minulý víkend jsme si díky angíně dali pauzičku, ale tento víkend už to snad zase rozjedeme v plné síle!

Za Zababou

Asi znáte Pohádky o mašinkách, knihu Pavla Naumana, podle které byl natočen stejnojmenný Večerníček, který neopakovatelně vypráví Vladimír Ráž. Děti to milují, Miky nejvíc tak mezi druhým a třetím rokem, teď už nejradši sleduje reálné záběry železničních přejezdů, počítačové simulace vlakových a tramvajových tratí, nejlépe komentovaných. Ústřední postavou pohádek je kouzelník Zababa, zde foto:



Blížeji děj nebudu přibližovat, koukněte se na to sami, má to jen deset dílů:-) Skoro čtyřletá Agátka, dcera kamarádky Margarety, je teď právě v té fázi, kdy Pohádky o mašinkách poslouchá prý prostě pořád. A tak se Margi rozhodla, že pro ni uspořádá výlet pro mašinku za Zababou a nás vzala s sebou. Za Zababou se jezdí až v noci za úplňku (nebo aspoň o víkendu nejblíže úplňku), takže jsme se sešli  o půl páte večer v parku blízko nádraží Vysočany. K večeři piknik. Big style.



Na lavičkách a na stromech pak děti nacházely úkoly, které musely splnit, aby zjistily vše potřebné k cestě za černokněžníkem a získání vláčku. Bylo třeba vybavit se penězmi



 složit a naučit se tajné heslo

courtesy of Katka

 zjistit, co je to vlastně úplněk

.
a pak si celý výstup pěkně připravit a nacvičit.

 Rychle se ochladilo, a tak jsme sbalili deky a jídlo a šli čekat na vlak do nádražky. Ta přece na výletě nesmí chybět.

Dětský stůl

.

Tak sem se jezdí za Zababou. Pěkně se rozpršelo a docela i setmělo, takže bylo akorát tak strašidelno na setkání s kouzelníkem. Zababa čekal kousíček od nádraží, děti za ním chodily jednotlivě (s maminkou nebo tatínkem), předvedly nacvičený výstup a dostaly mašinku (Miky tramvaj). Tohle je tedy opravdový Zababa:-)



a tady už účastníci zájezdu s mašinkami (a tramvají).

. Do odjezdu zpátečního vlaku nám pak zbývala ještě víc než hodina, ale uteklo to rychle. Mstětický pan Blahoš (...už vědí) nám rozsvítil v čekárně, kde jsme dojedli piknik, našli jsme tam zapomenutý obrázkový slovník (a pak ho poctivě přenechali k ukrácení chvíle dalším, co snad někdy pojedou do Zababova) a dokonce jsme přečetli i pohádku

.

Ale i venku na lavičce nebylo zle, projížděl jeden vlak za druhým. Železniční atmosféra se vším všudy.



Miky si tak pro sebe mumlal: tak tohle jsem ještě nezažil.....I pozdně večerní Praha ho celkem dostala. Nezapomenutelná akce. Díky Margi, třeba to někdy budeš číst:-)

courtesy of Katka