Za Zababou

Asi znáte Pohádky o mašinkách, knihu Pavla Naumana, podle které byl natočen stejnojmenný Večerníček, který neopakovatelně vypráví Vladimír Ráž. Děti to milují, Miky nejvíc tak mezi druhým a třetím rokem, teď už nejradši sleduje reálné záběry železničních přejezdů, počítačové simulace vlakových a tramvajových tratí, nejlépe komentovaných. Ústřední postavou pohádek je kouzelník Zababa, zde foto:



Blížeji děj nebudu přibližovat, koukněte se na to sami, má to jen deset dílů:-) Skoro čtyřletá Agátka, dcera kamarádky Margarety, je teď právě v té fázi, kdy Pohádky o mašinkách poslouchá prý prostě pořád. A tak se Margi rozhodla, že pro ni uspořádá výlet pro mašinku za Zababou a nás vzala s sebou. Za Zababou se jezdí až v noci za úplňku (nebo aspoň o víkendu nejblíže úplňku), takže jsme se sešli  o půl páte večer v parku blízko nádraží Vysočany. K večeři piknik. Big style.



Na lavičkách a na stromech pak děti nacházely úkoly, které musely splnit, aby zjistily vše potřebné k cestě za černokněžníkem a získání vláčku. Bylo třeba vybavit se penězmi



 složit a naučit se tajné heslo

courtesy of Katka

 zjistit, co je to vlastně úplněk

.
a pak si celý výstup pěkně připravit a nacvičit.

 Rychle se ochladilo, a tak jsme sbalili deky a jídlo a šli čekat na vlak do nádražky. Ta přece na výletě nesmí chybět.

Dětský stůl

.

Tak sem se jezdí za Zababou. Pěkně se rozpršelo a docela i setmělo, takže bylo akorát tak strašidelno na setkání s kouzelníkem. Zababa čekal kousíček od nádraží, děti za ním chodily jednotlivě (s maminkou nebo tatínkem), předvedly nacvičený výstup a dostaly mašinku (Miky tramvaj). Tohle je tedy opravdový Zababa:-)



a tady už účastníci zájezdu s mašinkami (a tramvají).

. Do odjezdu zpátečního vlaku nám pak zbývala ještě víc než hodina, ale uteklo to rychle. Mstětický pan Blahoš (...už vědí) nám rozsvítil v čekárně, kde jsme dojedli piknik, našli jsme tam zapomenutý obrázkový slovník (a pak ho poctivě přenechali k ukrácení chvíle dalším, co snad někdy pojedou do Zababova) a dokonce jsme přečetli i pohádku

.

Ale i venku na lavičce nebylo zle, projížděl jeden vlak za druhým. Železniční atmosféra se vším všudy.



Miky si tak pro sebe mumlal: tak tohle jsem ještě nezažil.....I pozdně večerní Praha ho celkem dostala. Nezapomenutelná akce. Díky Margi, třeba to někdy budeš číst:-)

courtesy of Katka