Chci vidět

Blog mi slouží taky jako pamatováček, proto ukládám upoutávky na tři filmy, které bych někdy chtěla vidět.

Take Shelter (režie Jeff Nichols) - psal o něm kamarád na blogu a hlavně mě nalákal článek Ondřeje Štindla "Filmy pro poslední dny" v příloze LN Orientace ze 17.3.2012.



Shame (neboli Stud, režie Steve McQueen)



a do třetice Blue Valentine(režie Derek Cianfrance)



Tak uvidíme, kdy se mi poštěstí.

Pro Wlčici

Byla jsem v šoku, když jsem si včera pozdě v noci přečetla nejnovější příspěvek na tvém blogu, a ani teď tomu nějak nedokážu uvěřit. Neumím slovy vyjádřit, jak strašně moc je mi to líto. Myslím na vás a přeju hodně sil....

Konečně

je teplo, konečně zase začnou výlety a procházky po parcích.
Ten úplně první teplý den jsme se teda vydali do IKEA, nakoupit police do Mikyho pokojíčku, ale podvečerní Grébovku jsme ještě stihli. Všude strašně moc lidí.
Dneska jsme se vrátili na čtyřku, do parku na Pankráci (tam jsme se toho nachodili!). V kavárně Na půl cesty hráli pro děti divadlo, po něm následovala výtvarná dílna.
Já jsem se zatím snažila udrncat Muže, co nikdy nespí (teda v noci spí dobře, jen přes den skoro vůbec, jenom v nosítku, ale to mě nepřekvapuje, jde ve stopách svého velkého bratra).



Miky provětral odrážedlo. "Maminko, já jsem nejrychlejší!"



Baví ho teď kytky, na Pankráci mají moc pěknou naučnou stezku o stromech, tak to ho taky chytlo - ale nevím , jestli ho vlastně bavily ty stromy nebo spíš hledat podle čísel jednotlivá zastavení.

Místo moře

jsme se dnes vypravili do solné jeskyně. Mikymu se hodně zhoršil ekzém, tak bych chtěla zkusit, jestli by to nějak nemohlo pomoct. Uvidíme. Těch 45 minut vydržel, i když říkal "mě už to tu nebaví, tebe taky ne, viď?, ale četli jsme si a povídali, tak se to dalo. Já bych tam mohla sedět třeba celý den.

Jeden Dominik

pod svojí hrazdičkou. Dost na ní teď ujíždí.

Outstanding contribution No.2

Mrzí mě, že u toho zítra nebudu, ale u Dominika by mi to asi ještě neprošlo. Táta dostane polské státní vyznamenání za šíření polské literatury a filozofie u nás. Jsem na něho hrdá. Tak doufám, že mi to ti, co jít můžou, budou aspoň barvitě vyprávět.

Kalendárium

Dnes slaví narozeniny:

1) Jack Kerouac, můj nejmilejší spisovatel, když mi bylo tak 16-18. Jeho nejslavnější román Na cestě je teď i jako film...nevím,jestli budu mít vůbec zájem se na film jít podívat, nějak nevěřím tomu, že by knihu šlo kvalitně převést na plátno. Aleeee.....na Sama Rileyho se rozhodně nekouká špatně.



“The only people for me are the mad ones, the ones who are mad to live, mad to talk, mad to be saved, desirous of everything at the same time, the ones who never yawn or say a commonplace thing, but burn, burn, burn...”
― Jack Kerouac, On the Road

2) Graham Coxon, kytarista Blur, Indie icon, moje tajná láska.