Jó, já se mám,

že jsou mé všechny tyhle dary...



Na tohle krásné zrcátko teď koukám od svého pracovního stolu. Více takových milých obličejíků tuná.

Opět Pavel Čech

tentokrát v Uspávance s plavčíkem a velrybou od Jana Skácela (Sursum, 2011).


Plavčík je onen, kdo se plaví
na moři
a ne ze zábavy.
Není to žádná legrace
choditi na loď do práce.

No zkrátka, plavčík, to je pán,
co na moři je zaměstnán.



I když je příběh poněkud drastický (plavčíka spolkne velryba), Mikyho to nijak nerozházelo a po několik dnů jsme knížku-báseň četli pořád dokola.



O dalších knížkách Pavla Čecha jsem už psala zde, zde a zde.

Vyšehrátky

jsou super festival, jak už název napovídá, na Vyšehradě. Je to divadelní festival, ale je tam i spoustu aktivit a dílniček pro děti. My jsme vyrazili dvakrát, jednou v úterý s Mikelou a jejím malým Matějem.
Tady je Miky ve vajíčku, které bylo s druhým vajíčkem propojeno trubkou, aby si vajíčka mezi sebou mohla telefonovat.



byla tam i podobná houpačka



Žravý stůl, do trychtýřů se házely kuličky, které se pak vracely do důlků, odkud se vzaly a zase se hodily do trychtýře...



Trenažér Pilař. Celý festival byl vlastně věnován dílu radka Pilaře, v centrálním stanu si pak děti mohly vyzkoušet tvorbu podle jeho vzoru.


No a prostě spusta dalších skvělých věcí.

V sobotu jsme se vypravili na loutkové představení Budulínek (Studio Damúza). Miky useděl překvapivě celou hodinu, patřil k neklidnějším dětem. Divadlo ho zaujalo, takže začneme chodit pravidelněji.

Na festivalu jsme se setkali s Katkou, která byla v Praze na skok z Berlína. Poseděli jsme ve stanu s občerstvením, to je taky vždycky zajímavá atrakce.
Tohle foto je ještě z pátka, s Katkou a Krisýnou na hřišti bylo milo.

A dáš mu jméno Ježíš!

prohlásil Mikuláš, když jsme se společně dozvěděli, že bude mít bratříčka. Krátce předtím jsme si totiž říkali, že napíšeme Ježíškovi (asi o nějaké nové vláčky), dostali jsme se tak k Vánocům a Mikuláš si vyžádal přečíst příběh Ježíšova narození. Tohle mu utkvělo.
Ale ne, Miky, bude to nejspíš Dominik (neboli kominík, jak si ho Miky přejmenoval).
Holčička by byla bývala Mia, tak snad někdy v příštím životě.

Už mu to začlo

Mikuláš chodí od 1. září do školky. Zatím to nese docela statečně, on je v tomhle bojovník, když ví, že musí, tak musí. Zpívá si "zajíček v své jamce", na nástěnce mi ukazoval, jaké vyrobil sluníčko, vymyslel si hru, kde pouští rodiče do školky, aby si mohli vyzvednou svoje ratolesti. Používá k tomu dětskou pokladnu, do sluchátka hlásí např: devítka jde domů, Krtek jde domů, někdy padne i jméno (Matýsek jde domů).
Na jednu stranu si všímám, že začíná víc komunikovat s dětmi, na druhou ale v pátek hryznul nějakého kluka...taky už se tam párkrát počural....když jdeme na hřiště, ptá se, jestli tam budou děti (protože chce, aby nebyly), říká, že je nejradši se mnou doma...
Tak snad to bude dobrý, snad i se školkou budeme celkově spokojeni. Zatím, když ho jdu vyzvedávat, trošku se bojím, co zas bude.

2 hrnky z Tesca

ale pro mě jsou vzpomínkou na milé setkání v Brně na konci léta. Do černého si teď dělávám Caro, do bílého čaj. Ale ta vzpomínka, ta mi dává sílu největší.

Něco z lipského pohádkového lesa