Mikuláš miluje vláčky, ale zdálo se mi, že už dlouho žádným opravdovým nejel. I já sama jsem se po těch všech nemocech (ke kterým počítám ČEZ) potřebovala zase vydat na cestu. I požádala jsem Ondřeje, aby nám vymyslel nějaký pěkný výlet, dlouhý tak akorát na zimní odpoledne. Ondra vymyslel Český Brod, uvažovali jsme kdysi, že bychom si tam jednou mohli koupit byt.
Ráno jsme po dlouhé době s Mikym zašli do kostela a po obědě (fast food DBK - sue me:-))jsme vyjeli z Masarykova nádraží směr Český Brod.
Miky kulil očka:



a pozorně sledoval ubíhající krajinu



No nevím nevím ten Brod, docela tísnivě to tam na mě působilo, taková zašlá sláva let devadesátých či co. Prázdné baráky, zrušené obchody a jediná restaurace, kam se dalo zajít, kdysi možná luxus pro movitější místní.
Zaprášená, špinavá, uschlá zimní zahrada. A samozřejmě - rááááááááádio. Ach jo, kdy už někdo zakáže tenhle nešvar českých restaurací?
Tak snad aspoň Mikymu se tam líbilo.
Wifi připojení jako v poho.



Tady jsem chtěla demonstrovat sešlost podniku těmi poloprázdnými a polepenými dochucovadly(?):



Miky se pak ještě prošel zimní zahradou.



Pak na náměstí byla legranda, protože táta skákal do závějí.



A tady je ještě pro pořádek českobrodský kostel sv. Godharda



a s ním sousedící věž:



Náhodou....pěkný výlet. Ale bydlet tam? Prosím, radši ne...

Musela jsem dneska vyfotit Mikyho z nadhledu, aby se mi do záběru vešel celý set vláčků, který teď vlastníme. Tunel, most, pár dalších kolejí a vagónků jsme pořídili dnes na našem "Montessori tripu" do IKEA. Škoda, že jsem s sebou neměla foťák, Mikyho upřený pohled na testovací zařízení trvanlivosti zásuvek a dvířek od kredence by se tu pěkně vyjímal. Nu co už.

Až já budu jednou číst Vojnu a mír, tak Andrej bude Damon Albarn a Pierre Graham Coxon. HA! To mě napadlo dneska cestou z práce a pak jsem si koupila tyhle žluté tulipánky,abysme už aspoň doma měli jaro.

It was one of those rare smiles with a quality of eternal reassurance in it, that you may come across four or five times in life. It faced–or seemed to face–the whole external world for an instant, and then concentrated on you with an irresistible prejudice in your favor. It understood you just so far as you wanted to be understood, believed in you as you would like to believe in yourself and assured you that it had precisely the impression of you that, at your best, you hoped to convey. -F. Scott Fitzgerald

Gino, na!

Požádala jsem včera Ondru, ať mě vyfotí s Mikym, ať si mám co dát na blog. Nezadařilo se, úplně mě vyděsilo, v jakém stavu jsou moje vlasy - dneska musím volat S.O.S. do kadeřnictví Lenka. Takže na fotografii je Mikuláš, vrátil se na kuchyňskou linku, ale trošku to obměnil - teď ho nejvíc zajímá kávovar a varná konvice - otvíráme, zavíráme, otvíráme, zavíráme.


ČEZ se blíží ke konci. Nemůžu se dočkat. Pěkně to bolí. Utíkám se od té práce k blogům - je v nich život.

Ať už je zase Miky zdravý a směje se jako při této photo session se slávistickým méďou.Zatím trávíme dny koukáním se na Maxipsa Fíka, spaním, nemůžeme ven. Ale už to snad bude lepší, dnešek tomu nasvědčoval, Miky už i něco snědl...