Víkend otců

Sice jsem se nezúčastnila, tak jen přikládám foto, aby bylo vidět, jak jim to tam všem slušelo v těch Heřmanicích v Lužických horách.

Zažít víkend jinak

Jen s Dominikem, neboť Ondra s Mikulášem odjeli na "víkend otců" do Lužických hor. Dobře jsme se tu měli. V pátek po angličtině jsme si ještě vyšli na podvečerní procházku do Grébovky - dala jsem si burčák a pak jsme si sedli na vyhlídku a koukali na Prahu. Burčák mi teda pěkně stoupl do hlavy.

V sobotu odpoledne jsem pozvala Mikelu, která byla taky jen s malou Darjou k nám na Vinohrady na akci Zažít město jinak. Ulice byly plné lidí, hrála hudba, ze stánků to vonělo a před restaurací Las Adelitas (kam chci jít na narozeninovou večeři) se tančilo tango. Víno mi opět stouplo příjemně do hlavy. Večer jsem si četla program ostatních čtvrtí, kde se akce konala, a kdybych mohla být na více místech, tak bych - si na Břevnově poslechla pianistku Kayoko Fukuda Zemanovou - objevovala bych skryté příběhy branických zákoutí - prošla bych si Dejvice s průvodci Pragulic - v Hlubočepech bych se šla mrknout na šansoniérku Terezii Pálkovou, zatímco Miky by někde závodil na odrážedle (kdyby tu teda byl) - v Karlíně bych si lehla pod slunečník a poslouchala rádio - v Kyjích to samé, navíc na molu - v Ládví bych něco napekla na sousedský piknik - na Letné by to byli asi francouzští akrobaté - na Malé Straně by mi Pavel Kubíček, alias živý jubox snad zazpíval nějakou tu od podlahy od Blur -ve Strašnicích bych se na burze zbavila starých DVD a nějaká nová bych snad získala, a když ne, šla bych na film D.Vondráčka "Láska v hrobě", je to prý síla - prošli bychom si naučnou stezku Meandry Botiče - ve Vršovicích bych si dala paellu -a v Žižkovském hyde parku bych si poslechla lidi, co by se odvážili zazpívat, co si myslí. No a úplně večer (už jsem trochu bojovala se spánkem) jsem si pustila klasiku francouzské nové vlny, Bláznivého Petříčka (Pierrot le fou, režie Jean-Luc Godard, 1965). Film dobrý, myslím, že jsem i pochopila, co tím chtěl režisér sdělit, jen to teď asi zrovna není moje hlavní téma. Ale vím o vás, až bude třeba, pustím si znovu. Belmondo....jak mu tady vyndá to cigáro, aby ho políbila...nemá chybu

Minulý víkend:-)

Záběr z akce Buchty a loutky dětem, ketrá se konala minulou sobotu v Kinského zahradě.

Mikuláš se podíval na Ošklivé káčatko a vyrobil si sekyrku z papíru, já jsem se mezitím s Dominikem procházela a očumovala, co kde mají pěkného a dobrého. Ondra si nás pak přišel vyzvednout, byl totiž v pátek s mým bratrem v Berlíně na koncertě Grahama Coxona. No velká závist, samozřejmě, ale však ono na mě taky dojde. Hned co Dominik jen trochu odroste, plánuju Berlín podle Rudiše, neboli podle bedekru, který kdysi sepsal pro Reflex. Určitě na několik dní. Tohle je video přímo z akce.

Vinořský park

Opět týden ve skluzu - minulou neděli jsme se podívali do Vinořského parku. Mikymu jsem na výlet vytiskla tzv. scavenger hunt - obrázky různých věcí, které když uvidí, může si odškrtnou ze seznamu. Odškrtli jsme všechno kromě veverky a Mikyho to fakt bavilo.




Vlakem jsme dojeli do Satalic a odtud asi tři kilometry po přírodovědně naučné stezce do Vinoře. Stezka vede mimo jiné přes krásnou kaštanovou alej, stromy jsou ale bohužel výrazně napadeny klíněnkou. Kaštan je ale prostě náš strom, koukáme na něho z ložnice v Praze i v Lípě.



Podél stezky jsou umístěny naučné tabule s různými úkoly pro děti i pro dospělé.



Jsou zde k vidění i pěkně zanesené rybníky, což Mikyho obzvláště potěšilo.



Už jsem mu vytvořila složku, kde mu ukládám fotky jeho oblíbených objektů. Je plná tedy rybníků, potoků, dále železničních přejezdů, výhybek, nástupišť, rozcestníků a je tam i jedna popelnice. Asi už bychom mu měli koupit vlastní foťák:-)

Ve Vinoři stezka dále pokračuje na zříceninu hradu Jenštejn, tak to snad někdy příště. My jsme ve Vinoři zašli na oběd a pak jsme se vydali ještě do kilometr vzdálených Ctěnic na zámek. Cestou jsme narazili na další luxusní rybník.



Ve Ctěnicích už jsme bohužel neměli moc času, tak jsme jenom obešli nádvoří a zámecký park, kde lidi vesele piknikovali...



Na zámku teď navíc probíhá výstava pro děti i s výtvarnou dílnou (loutky z Večerníčku Chaloupka na vršku), hned jsem napsala holkám z práce a navrhla, že bychom tenhle výlet mohly společně uskutečnit, takže kdo ví, možná tam budeme ještě tenhle podzim piknikovat taky.

Léto bylo taky

kromě kopce srandy



i výpravy k zarostlým rybníkům všeho druhu



k železničním přejezdům všeho druhu



do lesa



do přilehlých kopců



Indiáni v Humpolci




výlet přes Stvořidla



do Ledče na hrad



bagry před domem



kočky v džungli



nedělní dopoledne v Úsobí




pochod Vyšlápni si s rodinou krásnou lipskou krajinou



výlety do Brodu



někdy i do knihovny



koupání v Plačkově



na dvoře



i u Jany



nostalgický koncoprázdninový výlet do Přibyslavi



a Dominičkovy křtiny

opravdu ten den pršelo, viz následující citát z Murakamiho

“It had been raining that day from morning to night—the kind of soft, monotonous, misty rain that often falls at that time of year, washing away bit by bit the memories of summer burned into the earth. Coursing down the gutters, all those memories flowed into the sewers and rivers, to be carried to the deep, dark ocean.”
— Haruki Murakami, The Elephant Vanishes

Čí oči teď přirovnám

Když jsem byla na gymplu, hrozně ráda jsem si četla v knížce Víc než jen hlas, byl to sborník překladů písňových textů a básní např.od Paula Simona, Boba Dylana nebo taky Leonarda Cohena. Na originál písně For Anne jsem narazila, když jsem dnes četla posudek pro Anticenu Skřipec, která se udílí za nejhorší překlad.

For Annie

With Annie gone,
Whose eyes to compare
With the morning sun?

Not that I did compare,
But I do compare
Now that she's gone.

Je to perla. Navrhovaný překlad samozřejmě ne.

Tenhle překlad pochází z výše zmiňované publikace. Přeložil Jiří Vejvoda, přebásnil František Novotný.

Anně

Když Anna odešla
-čí oči teď přirovnám
ke slunci za svítání?

Ne že bych to byl někdy dělal
-ale zato teď
když odešla...

Budu teď Cohena asi pár dní poslouchat.

Co jsem fotila v srpnu