Začali jsme na farmářských trzích, kvůli státním svátkům notně osekaných. Koupili jsme si oříšky, maliny, meruňky, borůvky a pak jsme si s kávou sedli na lavičku a pozorovali jsme.
Další zastávka: hřiště v Riegrových sadech, taky poloprázdné. Nikdy předtím jsem si nevšimla, že tam mají pro děti sprchy/hadice/ vodotrysk (říkejme tomu, jak chceme) na osvěžení. Tentokrát to fakt bodlo.
Pěkně se sedělo i v přilehlé zahradní reatauraci. Pár jedinců tam na velkém plátně sledovalo přímý přenos z Wimbledonu.
Po nákupu v Albertu (hihi) jsme se stavili na našem oblíbeném hřišti u Vinohradské vodárny, kde jsou atrakce pro malé i větší děti. I Dominik se mohl zhoupnout na houpajdě.
Doma jsme připravily večeři, kterou ráda dělávám, když máme návštěvu (Petra se na "recept" ptá každé léto, tak taky proto) - torilly s kuřecím masem. To se jenom koupí tortilly, kuřecí maso se nakrájí na kostičky a rychle osmahne na oleji s jakýmkoliv kořením (tentokrát jsem měla jakýsi fajita mix), na miskách se podávají nakrájená rajčata, salát, nastrouhaný parmezán a zakysaná smetana a každý už si mixuje sám. taková interaktivní večeře prostě.-)
Večer už jsme sice byly uzívané a utahané, ale hrdinsky jsme to do té půl druhé dotáhly.
Ráno jsme Petru a Dádu vyprovodili na autobus (Miky: "Tak a teď je nám smutno, když ta návštěva už odjela".) a po obědě jsme všichni tři usnuli jako když nás do vody hodí.
Jen mě děsí, jak to všechno letí. Člověk se těší celý rok a pak frnk! a je to pryč.
No comments:
Post a Comment